22 C 41/2022-12 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle s [číslo] uzavřené mezi stranami dne [datum]. Soud zjistil, že dne [datum] byla mezi stranami uzavřena pojistná smlouva s [číslo]. Jejím předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalovanému poskytnout. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum]. Žalovaný se oproti tomu zavázal platit pojistiteli pojistné v dohodnuté výši, avšak dosud neuhradil smluvené pojistné za období od [datum] do [datum] v celkové výši částku [částka] s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka]. Žalobkyně také požaduje po žalovaném [částka] jako náklady na upomínání, vymáhání nebo uplatnění pohledávky před zahájením řízení. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval. Po právní stránce soud věc posoudil podle § [číslo] odst. 1, § 2782 odst. 1 o. z., za užití § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění. Úrok z prodlení se opírá o § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud je toho názoru, že pokud jde o náklady na upomínání, vymáhání nebo uplatnění pohledávky před zahájením řízení, pak pro svou utvrzovací povahu jde o tvz. skrytou smluvní pokutu v neprospěch spotřebitele ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, aprobované dále mutatis mutandis usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3126/2020. Účelem tohoto poplatku je paušálně nahradit pojistiteli administrativní škodu způsobenou v souvislosti s porušením závazku hradit pojistné řádně a včas pojistníkem. Ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (viz I. ÚS 3512/11). Jelikož tomu tak v projednávané věci nebylo, k ujednání o smluvní pokutě se nepřihlíží (§ 2048 o. z. za užití §§ 1810, 1811 odst. 1, 1812 odst. 2, 1813 a 1815 o. z.). Soud proto žalobu ve výši odpovídající nároku na smluvní pokutu částečně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 19 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].