25 C 63/2021-36 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je rozvod manželství [celé jméno manžela] a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], které bylo uzavřené dne [datum] před [stát. instituce]. Z obsahu [anonymizováno] [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že soudem byla schválena dohoda manželů o výchově a výživě k nezletilému [celé jméno manžela], podle které byl nezletilý svěřen do péče matky a otec se zavázal platit na syna výživné. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] před [stát. instituce]. Z výpovědi manželky soud zjistil, že ona za příčinu manželských neshod považuje skutečnost, že manžel se dostatečně nevěnuje rodině, dle jejího vyjádření měl jiné zájmy. Z výpovědi manžela soud zjistil, že on za jedinou příčinou manželských neshod považuje skutečnost, že manželka bere [anonymizována dvě slova], přičemž v minulosti se manželé tuto skutečnost snažili řešit, avšak bezvýsledně. V současné době si manželka do bytu nastěhovala přítele. Manželka uvedla, že manželé společné soužití neudržují asi po dobu tří let, manžel uvedl, že spolu trávili např. vánoce. Po provedeném dokazování, spočívajícím v čtení listinných důkazů (zejména oddacího listu účastníků a [anonymizováno] [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) a provedených výpovědí manželů, dospěl soud k závěru, podle kterého manželství účastníků vyhodnotil jako hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, kdy současný stav manželství je dle názoru soudu dán povahovými a názorovými odlišnostmi manželů, kdy se neshodnou na základních otázkách fungování manželského a rodinného života. Manžel v řízení současně uvedl podstatnou skutečnost, že manželka je [anonymizována dvě slova], což však manželka popřela. Obnovení manželského soužití není dle názoru soudu možné. U manželky se jedná o manželství první, u manžela se jedná o manželství první. Oba jsou občany ČR. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 755, 756 a 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., podle něhož nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Soud pak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.