32 C 44/2022-28 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je popření otcovství matrikového otce [celé jméno žalovaného]. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Matrikový otec byl zapsán do rodného listu navrhovatelky na základě souhlasného prohlášení rodičů. Matrikový otec není biologickým otcem navrhovatelky. Navrhovatelka k němu jako k otci nemá žádný vztah, s navrhovatelkou se pravidelně nevídá a nehradí jí výživné. Navrhovatelka za svého otce považuje vedlejšího účastníka. Po právní stránce se soud nejprve zabýval aktivní legitimací navrhovatelky. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z“) v ustanoveních § 785 a § 791 o. z. upravuje pouze popření otcovství matrikovým otcem a matkou. Z uvedených ustanovení ale nelze dle soudu dovodit, že by se popření otcovství nemohlo domáhat samotné dítě. Řízení o popření otcovství spadá pod rozsah práva na soukromý život dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), přičemž pod tyto články lze dle názoru soudu podřadit i právo dítěte domáhat se přezkumu domněnky otcovství. Zamítnutím žaloby pro nedostatek aktivní věcné žalobní legitimace by se tak soud dopustil odepření spravedlnosti (denagatio iustitiae) a zasáhl by do práva dítěte na soukromý život. Logickým výkladem za použití argumentu mlčení zákona (argumentum a silentio legis) tedy soud dovozuje, že aktivní legitimaci k žalobě na popření otcovství zákon nevylučuje a tuto lze dovodit na základě ústavně zaručeného práva na soukromý život. Bez zřetele nelze rovněž ponechat skutečnost, že dle § 793 o. z., vyžaduje-li to zjevný zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva, může soud řízení o popření otcovství zahájit i bez návrhu, bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů a takto určený otec nemůže být otcem dítěte. Pokud je možno v tomto případě řízení zahájit i bez návrhu, tím spíše je nutno připustit zahájení řízení na návrh dítěte. Zájem dítěte má soud osvědčený již ze skutečnosti, že se dítě návrhem domáhá popření otcovství, přičemž jde o dítě zletilé, tudíž plně svéprávné, a současně má být naplněno základní právo na jeho soukromý život. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že [celé jméno žalovaného] není biologickým otcem navrhovatelky, přičemž navrhovatelka si k němu nevyvinula jako k otci žádný vztah, soud návrhu na popření otcovství vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 z. ř. s. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když neshledal žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů odůvodňovaly, navíc se navrhovatelka náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. Jelikož dosud nebyl vybrán soudní poplatek, soud jej uložil dle § 9 odst. 6 a § 2 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, k úhradě navrhovatelce tímto rozsudkem, a to dle položky č. 4 odst. 1 písm. c) sazebníku ve výši 2 000 Kč.