6 C 171/2022-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], a to pod obchodním názvem [jméno] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), když žalovaný neplnil řádně na smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému celkem peněžní částku 40 921,45 Kč, kterou čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a právní předchůdce žalobkyně proto vyzval žalovaného k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] se stala žalobkyně oprávněnou domáhat se výše specifikovaného nároků namísto právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dohodu, na jejímž základě následně právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat (prostřednictvím kreditní karty) peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaný řádně neplnil, přičemž na jistině úvěru zůstal dlužen 40 921,45 Kč, na pojistném 449,25 Kč, na poplatcích ve výši 600 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni [datum] ve výši 1 552,15 Kč, a to včetně sankcí, které byly pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků mezi stranami rovněž dohodnuty (smluvní pokuta ve výši 237,50 Kč, představující 0,1 % denně z částky splátky v prodlení). Po právní stránce byl vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posouzen jako smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 921,45 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit, a to včetně úrokového navýšení 22,68 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnil, když poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky. Žalovaný oproti tomu porušil svoji smluvní povinnost a nesplnil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Proto právní předchůdce žalobkyně využil dohodnuté možnosti uplatnit vůči žalovanému peněžní sankce – ve smyslu § 2048 o.z. smluvní pokutu. Žalovaný se nezaplacením peněžních částek v dohodnutých termínech, dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky, ve výši uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto tyto peněžní nároky žalobkyni přiznal, když právo domáhat se jich na žalované přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o.z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 867 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 689 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 208,20 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.