6 C 263/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 000 Kč. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že nárok na zaplacení této peněžní částky vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně), když žalovaný neplnil řádně na smlouvu o zápůjčce ve výši 1 000 Kč ze dne [datum]. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právnímu předchůdci půjčené peněžní prostředky do [datum] spolu s poplatkem ve výši 180 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně žádné peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně uvedenou pohledávku za žalovaným, včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splatit do [datum] spolu s poplatkem, který již žalobkyně nepožaduje. Žalovaný peněžní prostředky řádně nevrátil. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 zákona č. 89/12 Sb., občanského zákoníku. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného dluhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně jako zapůjčitel splnila svou část závazku, když žalovanému jako vydlužiteli předala peněžní částku 1 000 Kč. Žalovaný svůj závazek, spočívající v povinnosti vrátit právnímu předchůdci žalobkyně převzatou peněžní částku nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se žalobkyně stala oprávněným domáhat se žalovaných částek namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 občanského zákoníku). Soud tak zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni jak dlužnou jistinu úvěru, tak jeho příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni, v němž došlo ke vzniku prodlení žalovaných s úhradou dlužné částky). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.