11 C 435/2023-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 33 383,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 2. 10. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru na základě, které byl žalované poskytnut sjednaný limit ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela, proto žalobkyně využila svého práva a vypověděla žalované smlouvu o sporožirovém účtu. Dluh žalované činil ke dni výpovědi částku 33 383,83 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 10. 2021 uzavřena smlouva poskytnutí úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalované sjednaný limit ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Strany si dále ujednaly, že žalobce má v případě prodlení žalované se splácením poskytnutého úvěru právo zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, využil žalobkyně svého práva a žalované vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu. Soud má za prokázáno, že výše dlužné částky činila 33 383,83 Kč. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy, smluvních podmínek, ceníku a výpisu z účtu. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalované za prokázané, že žalovaná dlužnou částku nesplatila. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky. Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce; po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu dotvrdila a doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 240 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 336 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 383,83 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.