13 C 137/2022-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhá určení povinnosti žalované spočívající ve vyklizení bytu s odůvodněním, že žalobce je výlučným vlastníkem parcely [parcelní číslo], jejíž součástí je dům [adresa] v části [územní celek], v obci [obec]. Žalobce na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] pronajal žalované byt [číslo] v [anonymizováno] podlaží o velikosti 72,82 m2 shora uvedeného domu. Předmětný nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou, a to do [datum]. Přestože platnost nájemní smlouvy již vypršela, žalovaná byt k datu konce její platnosti nevyklidila a byt žalobci nepředala. Žalovaná pak byl žalobcem opakovaně vyzvána k vyklizení předmětného bytu, naposledy doporučeným dopisem ze dne [datum]. Žalovaná však na tuto výzvu žádným způsobem nereagovala a předmětný byt užívá i nadále. Proto se žalobce domáhá vyklizení bytu soudně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložil žalobce výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce přenechal předmětný byt do užívání žalované, a to na dobu určitou do [datum]. Jelikož nájemní smlouva neobsahovala ustanovení zaručující obnovu nájmu a zároveň smluvní strany vyloučili uplatnění § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako obč. zákoník), došlo uplynutím sjednané doby k ukončení nájemního vztahu a nájem skončil ke dni [datum]. Tato skutečnost spolu s výzvou k vyklizení a předání bytu žalobci byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalovaná však předmětný byt nevyklidila, ačkoli jí již nesvědčí právo nájmu. Podle ustanovení § 1042 obč. zákoníku má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Podle ustanovení § 603 obč. zákoníku zanikají práva a povinnosti uplynutím doby, na kterou byly omezeny. Podle § 2292 obč. zákoníku odevzdá nájemce byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. V daném případě je nepochybné, že žalované odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím doby, na niž byl nájem sjednán. S ohledem na výše zmíněná ustanovení tak žalovaná po sjednané době nájmu zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobce, a žalobce má právo na ochranu. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč.