13 C 226/2022-48 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 175 371,80 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou došlo dne 27. 9. 2010 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru, a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 172 000 Kč. Žalovaná se k podané žalobě meritorně nevyjádřila. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 27. 9. 2010 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 172 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalované za prokázané, že žalovaná dlužnou částku nesplatila. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní výzvy a ze seznamu postoupených pohledávek. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2022. Soud má dále ze zákaznické karty za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 175 371,80 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2010. V dané věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr do výše 172 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalované dne 27. 9. 2010 úvěr poskytla. Žalovaná však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradila. Žalovaná se tak dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 653,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 371,80 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 320 Kč ve výši 5 317,20 Kč.