14 C 191/2023-40 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 992,44 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 4. 2012 dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný nezaplatil cenu dodané elektřiny za období od 9. 5. 2019 do 30. 4. 2020 ve výši 2 507,51 Kč (faktura [číslo] ze dne 4. 5. 2020, splatná dne 18. 5. 2020) a za období od 1. 5. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 8 484,93 Kč (faktura [číslo] ze dne 28. 5. 2021, splatná dne 11. 6. 2021). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 27. 4. 2012 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa [adresa žalovaného]. Žalovaný se zavázal platit zálohově cenu dodané elektřiny. Tato zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Dále má soud za prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek za dodávky elektřiny do odběrného místa za období od 9. 5. 2019 do 30. 4. 2020 ve výši 2 507,51 Kč (faktura [číslo] ze dne 4. 5. 2020, splatná dne 18. 5. 2020) a za období od 1. 5. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 8 484,93 Kč (faktura [číslo] ze dne 28. 5. 2021, splatná dne 11. 6. 2021, původně znějící na částku 13 884,93 Kč). Shora uvedená zjištění soud učinil z citovaných faktur. 4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 10 992,44 Kč s přísl., neboť žalovaný nezaplatil cenu dodané elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], za období od 9. 5. 2019 do 30. 4. 2020 ve výši 2 507,51 Kč (faktura [číslo] ze dne 4. 5. 2020, splatná dne 18. 5. 2020) a za období od 1. 5. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 8 484,93 Kč (faktura [číslo] ze dne 28. 5. 2021, splatná dne 11. 6. 2021), dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 4. 2012. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, o dodávce elektřiny se uzavírá smlouva na každé odběrné místo. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy vznikl závazkový právní vztah, ze kterého vzniklo žalobkyni (jako věřiteli) právo na zaplacení ceny dodané elektřiny a žalovanému (jako dlužníkovi) vznikla povinnost uhradit cenu dodané elektřiny. Protože žalovaný tak neučinil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 517 obč. zák.) a vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 992,44 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.