22 C 146/2023-15 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je žaloba o zaplacení 2 710 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného od [datum] do [datum], které byla žalovaná žalobkyni povinna platit podle pojistné smlouvy s [číslo] uzavřené mezi stranami dne [datum]. Soud zjistil, že dne [datum] byla mezi stranami uzavřena pojistná smlouva vedená pod [číslo]. Jejím předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalované poskytnout. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum]. Žalovaná se oproti tomu zavázala platit žalobkyni jako pojistiteli pojistné v dohodnuté výši, avšak dosud neuhradila částku 2 152,70 Kč jako smluvené pojistné za období od [datum] do [datum] s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 1 085 Kč. Žalobkyně také nárokuje částku 600 Kč jako náklady na upomínání, vymáhání nebo uplatnění pohledávky před zahájením řízení. Na předžalobní upomínku žalovaná nikterak nereagovala. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 513, § [číslo] odst. 1, § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za užití § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění. Úrok z prodlení se opírá o § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobu částečně zamítl, pokud žalobkyně také nárokuje náklady na upomínání, vymáhání nebo uplatnění pohledávky před zahájením řízení ve výši 600 Kč, co do rozdílu oproti skutečně zjištěným nákladům 42,70 Kč na poštovné. Jde zde o náklady, které by věřiteli nevznikly, kdyby dlužník provedl své plnění včas. Z ekonomického pohledu budou takové náklady obdobou škody, a proto je možné je vyčíslit jako škodu, která věřiteli vznikla v příčinné souvislosti s tím, že dlužník neuhradil splatný dluh, a proto byl věřitel nucen podniknout kroky k uhrazení dluhu (obdobně viz [spisová značka]). Věřitel má právo pouze na účelně vynaložené náklady, tedy na náklady za efektivní a nezbytné kroky, které podnikl s cílem uhrazení pohledávky. Nařízení vlády [číslo] stanoví v § 3 stanoví paušální náklady (1 200 Kč jako minimum), ty se však mohou uplatnit pouze ve vztazích mezi podnikateli anebo mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem (srov. ([příjmení], [anonymizováno] § 513 Příslušenství pohledávky). In: [příjmení], [jméno], VÝTISK, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. [číslo]). Soud proto žalobkyni přiznal pouze 42,70 Kč a co do 557,30 Kč tento nárok zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 876,72 Kč, přičemž tato částka představuje 58,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,44 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 710 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.