22 C 239/2019-32 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 10 420 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala tuto finanční částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 820 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná však ničeho neuhradila ani přes opakovaně učiněné výzvy ze strany právního předchůdce žalobce. Žalobce tak vyjma jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru rovněž požaduje úhradu za odeslané upomínky v celkové výši 1 600 Kč (1 x 850 Kč + 3x 250 Kč). Předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou s původním věřitelem ([právnická osoba]) uzavřel. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. Po vydání elektronického platebního rozkazu, který byl následně pro jeho bezúspěšné doručení žalované zrušen, bylo řízení ze zákona přerušeno, neboť usnesením [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované jako dlužnice a následně pak bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne [datum] bylo [název soudu] vydáno usnesení č.j. [spisová značka], kterým insolvenční soud mimo jiné vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (žalované) a rovněž osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Usnesení nabylo právní moci k prvně uvedené skutečnosti ohledně splnění oddlužení dne [datum] a ve vztahu k osvobození žalované od placení dosud neuspokojených pohledávek dne [datum]. Insolvenční řízení tak bylo skončeno. Na to soud pokračoval v předmětném řízení a vyzval žalobce, nechť ve stanovené lhůtě soudu sdělí, zda s ohledem na výsledky insolvenčního řízení žalované na podané žalobě trvá. Tento na výzvu soudu nereagoval. Podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 6. 2019 („ dále jen IZ“), jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). [ulice] podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). [ulice] podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). V insolvenčním řízení žalované Krajský soud v Ústí nad Labem jakožto soud insolvenční dospěl k závěru, že u dlužnice jsou splněny všechny zákonné podmínky pro osvobození dlužnice od placení pohledávek, a proto rozhodl ve smyslu § 414 IZ a tuto od placení pohledávek osvobodil shora citovaným usnesením. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužnice od placení pohledávek, vydané podle § 414 odst. 1 IZ, sice nadále existuje, avšak dlužnice je rozhodnutím insolvenčního soudu zbavena povinnosti ji věřiteli zaplatit, jelikož ji žalobce, jak soud z úřední činnosti zjistil, řádně nepřihlásil do insolvenčního řízení (§ 414 odst. 2 IZ). Pohledávka tak nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (má povahu naturální obligace). Z uvedeného důvodu se žalobce nemůže úspěšně domáhat přiznání žalované částky, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s přihlédnutím k tomu, že žalované, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady v tomto řízení nevznikly.