27 C 26/2023-16 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok o 4 906 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce uvedl, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem vozu rz [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ a v tomto období neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud zjistil, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem specifikovaného vozu, přičemž neměl v tomto období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhl. činí 200 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) a 21 % DPH z odměny a z náhrad. Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč 200 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje žádnou odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Tato typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.