6 C 98/2023-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl právnímu předchůdci žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), když žalovaný neplnil řádně na smlouvu o úvěru ze dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní částku 5 000 Kč. Žalovaný se ji zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně nejpozději do [datum]. Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, a to v částce 400 Kč, přičemž na jistině úvěru zůstal dlužen 4 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který žalobkyně v tomto řízení nepožaduje. Žalovaný peněžní prostředky řádně nesplácel, právní předchůdce žalobkyně dluh na jistině vyčíslil částkou 4 600 Kč. Po právní stránce byl vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posouzen jako smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do [datum]. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnil, když poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky. Žalovaný oproti tomu porušil svoji smluvní povinnost a nesplnil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky s úroky. Žalovaný se nezaplacením peněžních částek v dohodnutých termínech, dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky, ve výši uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se žalobkyně stala oprávněným domáhat se žalovaných částek namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o. z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 600 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.