8 C 266/2023-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit částku uvedenou ve výroku rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl zařazen do příslušné evidence jako držitel televizního přijímače. Ke dni podání žaloby dluží žalobci televizní poplatky, splatné vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, za měsíce [číslo] až [číslo] včetně, v celkové výši 4 455 Kč. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že od [datum] do [datum] byl ve výkonu trestu odnětí svobody v Německu, přičemž od [datum] je ve výkonu trestu odnětí svobody v České republice. Na bývalé adrese v [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec] již nebydlí, přes tři roky na území České republiky televizi nesleduje. Navíc žalobci již splatil dluh ve výši 1 481 Kč, a to prostřednictvím splátek. Má za to, že po něm nelze spravedlivě požadovat úhradu dalších poplatků. Uvedené nikterak nedoložil. Na to žalobce reagoval replikou, v níž uvedl, že žalovaný v rozhodném období neprovedl žádnou změnu své evidence, tj. z evidence se neodhlásil, tudíž jeho poplatková povinnost trvá do doby provedení změny či ukončení evidence, přičemž tato změna nelze učinit zpětně. Z tohoto důvodu má povinnost hradit televizní poplatky po rozhodnou dobu uplatněnou předmětnou žalobou. Za splnění podmínek ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 3 odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 1, 2 téhož zákona poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 6 výše televizního poplatku činí měsíčně 135 Kč. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Soud má v řízení za prokázané, že žalovanému vznikla povinnost k placení televizních poplatků, tuto povinnost ani přes upomínku nesplnil, přestože žalovaný tvrdil, že jistý dluh na televizních poplatcích již uhradil, nicméně toto své tvrzení nikterak soudu nedoložil a neprokázal. Z tohoto důvodu za žalobou vymezené období žalobci dluží požadovanou částku. Soud tak žalobě zcela vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, na který žalobci vznikl nárok ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých měsíčních poplatků v důsledku prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1970 o.z., jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Lhůtu k plnění soud stanovil jako obvyklou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1, část před středníkem, o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 455 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.