13 C 186/2024-43 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni dlužnou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru – konsolidace půjček, č. , tel. číslo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 350 000 Kč, když žalovaná se zavázala žalovanou částku zaplatit v měsíčních splátkách po á 6 260,65 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, soud proto postupoval za použití § 115a zák. č. 99/1963 Sb., bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a dle soudu lze věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci s níže uvedeným skutkovým závěrem.Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru, který jí byl poskytnut v částce 350 000 Kč, když část úvěru byla použita na úhradu stávajících závazků úvěrované a případná zbývající část byla načerpána převodem na bankovní účet žalované, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček. Žalovaná se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami 6 260,65 Kč a úhradou pojištění 620 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení žádosti žalované na základě jí poskytnutých údajů, ověření příjmu žalobkyně provedla vyhodnocením z výpisu účtu žalované a žalované byl úvěr poskytnut. Toto soud zjistil z výpisu z účtu žalované, potvrzením o výši příjmu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru na základě které byl žalované poskytnut předmětný úvěr a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit formou splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně úvěru nesplácela, došlo k zesplatnění úvěru, což bylo žalované sděleno dopisem z 1. 11. 2023 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu vůči žalobkyni, což má soud za prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 1. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svými důkazy prokázala svá tvrzení obsažená v žalobě, žalobě jako důvodné proto soud v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení dluhu vůči žalobkyni, a to jednak dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení a poplatky.Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. o. z., když zároveň se právní vztah mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1, ve vztahu k § 75 tohoto zákona, tedy náležitě s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet a zcela splatit sjednaný spotřebitelský úvěr, když na tomto základě byl této úvěru poskytnut.O příslušenství pohledávky, úroků z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.S ohledem na shora uvedené zjištěné skutečnosti a zákonná ustanovení soud žalobě jako důvodné vyhověl, neboť žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 838,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 410 Kč a nákladů právní služby advokáta, a to odměny dle § 6, § 7 bod 6), tři úkony právní služby po á 9 460 Kč a tři režijní paušály po á 300 Kč, dle§ 13 odst. 3, vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z těchto částek.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.