14 C 133/2024-15 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 580 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 27. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky. Úhradu celkové dlužné částky měl žalovaný provést v 60 týdenních splátkách po 248 Kč s tím, že poslední týdenní splátka činí 217 Kč. Splatnost první splátky nastala 3. 6. 2016 Poslední splátka byla splatná dne 28. 7. 2017. Žalovaný závazek ze smlouvy neplnil a na jistinu uhradil pouze částku 5 820 Kč.2. Dále žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 29. 9. 2016 uzavřela s žalovaným další smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalovanému peněžních prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky. Úhradu celkové dlužné částky měl žalovaný provést v 60 týdenních splátkách po 314 Kč s tím, že poslední týdenní splátka činí 281 Kč. Splatnost první splátky nastala 6. 10. 2016 Poslední splátka byla splatná dne 30. 11. 2017. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil a uhradil na jistinu pouze částku 1 600 Kč.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Ze zákaznické karty ze dne 27. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí finančních prostředků ve výši 8 000 Kč a uvedl podstatné údaje ke své osobě, tj. že byl svobodný, bydlel s rodiči a jeho dosažené vzdělání je základní. Neměl žádnou vyživovací povinnost. Rovněž uvedl čistý měsíční příjem ve výši 11 000 Kč, který plynul z plného pracovního úvazku, což bylo žalobkyní ověřeno na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek za tři měsíce. Žalovaný pracoval jako dělník. Výdaje vyčíslil na celkovou částku 5 300 Kč měsíčně, přičemž tato částka zahrnovala , právnická osoba, Kč za nájem/inkaso, 300 Kč za telefon a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne 29. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a uvedl podstatné údaje ke své osobě, tj. že byl svobodný, bydlel u rodičů a jeho dosažené vzdělání je základní. Neměl žádnou vyživovací povinnost. Rovněž uvedl příjem ve výši 10 500 Kč, který plynul z plného pracovního úvazku, žalovaný stále pracoval jako manipulační dělník. Uvedené skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za tři měsíce. Výdaje žalovaný vyčíslil na celkovou částku 4 050 Kč měsíčně, přičemž tato částka zahrnovala i interní splátku ve výši 1 050 Kč měsíčně a výdaje žadatele ve výši 3 000 Kč.6. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 27. 5. 2016 soud zjistil, že žalobkyně předala žalovanému dne 27. 5. 2016 částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto získané finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 849 Kč, tj. celkem 14 849 Kč v 60 týdenních splátkách po 248 Kč (poslední splátka měla činit 217 Kč). Dále bylo mezi žalobkyní a žalovaným ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 28,63 % ročně.7. Z tabulky umoření vztahující se k listině označené jako smlouva o zápůjčce č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaný ke dni 3. 7. 2018 uhradil pouze částku 5 820 Kč.8. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2016 soud zjistil, že žalobkyně předala žalovanému dne 29. 9. 2016 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto získané finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč, tj. celkem 18 807 Kč v 60 týdenních splátkách po 314 Kč (poslední splátka měla činit 281 Kč). Dále bylo mezi žalobkyní a žalovaným ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 28,63 % ročně.9. Z tabulky umoření vztahující se k listině označené jako smlouva o zápůjčce č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný ke dni 3. 7. 2018 uhradil pouze částku 1 600 Kč.10. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:11. Žalobkyní byly žalovanému dne 27. 5. 2016 poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a dne 29. 9. 2016 ve výši 10 000 Kč, a to po předchozí žádosti žalovaného a po žalobkyní provedeném posouzení, zda je žalovaný schopen poskytnuté finanční prostředky řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje. Na základě těchto zjištění žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a ve výši 10 000 Kč, které si v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal v prvně uvedeném případě peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím 60 pravidelných týdenních splátek s tím, že žalobkyni uhradí celkovou částku 14 849 Kč a ve druhém uvedeném případě se pak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky rovněž prostřednictvím 60 pravidelných týdenních splátek, a to v celkové výši 18 807 Kč. Žalovaný však svým povinnostem nedostál a žalobkyni řádně nehradil předepsané splátky dle stanovených splátkových kalendářů.12. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jako smlouvy o zápůjčkách, přičemž se zároveň právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění (dále jen „ZSÚ“).13. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Dle § 9 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Znění § 9 ZSÚ specifikovalo poskytovatelům spotřebitelského úvěru pouze obecné vodítko k tomu, jak zkoumat úvěruschopnost žadatele. Poskytovatel byl konkrétně „povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“.15. Na základě dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 10 580 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla sjednány dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému výše uvedené peněžní prostředky. Žalovaný se zavázal zápůjčky splatit spolu s poplatky za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný však zápůjčky řádně a včas nesplatil v plné výši. Tím se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 OZ a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 OZ ve výši 8,05 % ročně určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 10 580 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.