14 C 137/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 25 889,23 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr jednorázově zesplatnila ke dni 31. 1. 2023.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 11. 10. 2016 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 40 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením ve výši 17,88 % ročně. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy ve spojení s bankovními výpisy právní předchůdkyně žalobkyně. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na společnost I-, právnická osoba, ., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 pak společnost I-, právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud má dále z bankovního výpisu právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 31. 1. 2023 za prokázáno, že žalovaná k tomuto datu dlužila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 35 123,71 Kč.4. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 25 889,23 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 10. 2016. V dané věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 40 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalované úvěr poskytla. Žalovaná však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradila. Žalovaná se tak dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 488 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 889,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.