14 C 211/2024-39 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 895,47 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným došlo dne 7. 2. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 7. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z výpisu z platební historie účtu žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně částku ve výši 20 000 Kč žalovanému vyplatila. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 18. 9. 2023 pohledávku za žalovaným na společnost, Anonymizováno, , Anonymizováno, , která ji dne 13. 10. 2023 postoupila na žalobkyni. Tato skutková zjištění soud učinil z obou smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a ze dne 13. 10. 2023. Soud má dále z žádosti o úvěr za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného.4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 23 895,47 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 2. 2019. V dané věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne 7. 2. 2019 úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil včetně úrokového navýšení. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Současně soud dospěl k závěru, že byla dostatečně zkoumána tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 408 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 956 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 895,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.