14 C 363/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 29 935 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 27. 6. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tyto byly následně k žádosti žalované ke dni 13. 7. 2023 navýšeny o dalších 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 775 Kč, a to nejpozději do 23. 7. 2023. Na dlužnou částku žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná částka je tvořena jistinou v částce 20 000 Kč, poplatkem v částce 3 775 Kč a náklady se zasláním celkem 5 upomínek v celkové částce 2 500 Kč. Rovněž žalobkyně požaduje uhradit smluvní pokutu za období od 24. 7. 2023 do 27. 5. 2024 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tedy v částce 6 160 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 27. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, navýšené dodatkem č. , tel. číslo, ze dne 13. 7. 2023 o částku 10 000 Kč, celkem tedy 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s poplatky ve výši 3 775 Kč. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy, jejího dodatku a smluvních podmínek. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalované zaslala na účet žalobkyně částku 10 000 Kč dne 27. 6. 2023 a částku 10 000 Kč dne 13. 7. 2023.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, ostatně toto ani netvrdila. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 20 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o peněžní prostředky, které žalobkyně žalované prokazatelně poskytla, jak bylo zjištěno z předložených výpisů z účtu. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nevydala, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto byla ve zbylém rozsahu žaloba zamítnuta jako nedůvodná.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 687,25 Kč. Tyto náklady představují 25 % jejich celkové výše, dle úspěchu žalobkyně ve sporu, a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 298 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 935 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.