17 C 101/2024-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 762 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala vlastnicí televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatnice , Anonymizováno, poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 1. 9. 2005. Žalované tak vznikla povinnost platit , Anonymizováno, poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Této své povinnosti žalovaná nedostála, když poplatek za období od května 2023 do září 2023 nezaplatila ani přes výzvu. Dále požadovala žalobkyně částku 87,00 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání, přičemž dospěl k tomuto skutkovému závěru:Žalobkyně má vůči žalované jako poplatnici televizního poplatku právo na zaplacení částky 762,00 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům ve výši 135,00 Kč měsíčně za období od května 2023 do září 2023 (celkem 675,00 Kč) a nákladům spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 87,00 Kč. Žalovaná televizní poplatky za uvedené období neuhradila.Soud věc právně posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“). Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizní poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ustanovení § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135,00 Kč.V řízení bylo prokázáno, že žalovaná televizní poplatky za uvedené období ani přes výzvu neuhradila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 10 zákona právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů).O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s ustanovením § 150 OSŘ, podle něhož má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Při zohlednění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2012, ze dne 24. 7. 2013, a dále nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13, ze dne 7. 10. 2014, považuje soud na účelně vynaložené toliko hotové výdaje nezastoupené účastnice ve výši 600,00 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400,00 Kč a náklady řízení uplatněné v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 OSŘ za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200,00 Kč představující 100,00 Kč za každý ze dvou úkonů dle ustanovení § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000,00 Kč.O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.