17 C 163/2024-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 215 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 31. 1. 2023. Žalovanému tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Této své povinnosti žalovaný nedostál, když poplatek za období od února 2023 do října 2023 nezaplatil ani přes výzvu. Zároveň žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87,00 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání, přičemž dospěl k tomuto skutkovému závěru:4. Žalobkyně má vůči žalovanému jako poplatníkovi televizního poplatku právo na zaplacení částky 1.215,00 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům ve výši 135,00 Kč měsíčně za období od února 2023 do října 2023. Žalovaný televizní poplatky za uvedené období neuhradil. Žalobkyně vynaložila 87,00 Kč na zaslání předžalobní upomínky žalovanému.5. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“). Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizní poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ustanovení § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135,00 Kč.6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný televizní poplatky za uvedené období ani přes výzvu neuhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 10 zákona právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů).8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s ustanovením § 150 OSŘ, podle něhož má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Při zohlednění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2012, ze dne 24. 7. 2013, a dále nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13, ze dne 7. 10. 2014, považuje soud za účelně vynaložené toliko hotové výdaje nezastoupené účastnice ve výši 600,00 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400,00 Kč a náklady řízení uplatněné v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 OSŘ za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200,00 Kč představující 100,00 Kč za každý ze dvou úkonů dle ustanovení § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000,00 Kč.9. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.