21 C 154/2023-41 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi účastníky distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení do výše , částka, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, , to vše nejpozději do , datum, . Úvěr v celé výši žalovaný čerpal postupně, ve dnech uvedených v žalobě, avšak ve sjednané lhůtě splatnosti ani poté žalobkyni nesplatil ani část úvěrové jistiny a poplatků. Celkem jí tedy dluží , částka, . Dále žalobkyně uplatnila smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení, resp. za dobu od , datum, do , datum, ; a to ve výši , částka, . Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v zákonné výši, a to z celkové dlužné částky za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobkyně též uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s právními předpisy a metodikou schválenou ČNB a popsala rozsah a proces zjišťování a kontroly relevantních informací.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z nařízeného jednání omluvila s tím, že souhlasila s projednáním věci v nepřítomnosti žalobkyně.3. Žalovaný u jednání uvedl, že se nebrání zaplacení dlužné částky, kterou si půjčil, tj částky , částka, . Nesouhlasil však s tím, že by měl platit v žalobě uvedené příslušenství, jako např. poplatek za službu , Anonymizováno, nebo poplatek za poskytnutí úvěru či smluvní pokutu.4. Soud ve věci provedl důkazy listinami, a to sdělením , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně specifikace plateb, výpisem z běžného účtu od , datum, do , datum, , výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , identifikovatelnými příjmy, smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, a přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli celkem ve výši , částka, . Žalobkyně rovněž doložila předžalobní výzvu ze dne , datum, , kterou byl žalovaný o zaplacení dlužné částky upomínán.5. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše , částka, a žalovaný se zavázal jej zaplatit do , datum, a uhradit též poplatek za poskytnutí úvěru , částka, a za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, . Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Žalovaný postupně vyčerpal částku , částka, Žalobkyně informovala žalovanou o výši částky, kterou bude nutno splatit, jakož i o výši RPSN. Před poskytnutím úvěru žalovaný uvedl, že v domácnosti s ním žijí tři osoby s příjmem, jeho měsíční výdaje činí , částka, , výše příjmu z pracovního poměru , částka, , a předložil výpis z bankovního Na dluh žalovaný ani přes výzvy nic neuhradil.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). ostatně i z úvěrové smlouvy vyplývá, že jí účastníci uzavřeli i podle tohoto zákona. Dle ustanovení § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.9. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr , právnická osoba, pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.10. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od , datum, je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.Anonymizovaný odstavec12. V dané věci soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla ze žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů, přičemž příjem ověřila toliko z výpisů z účtu a výplatních pásek, které však nepředložila, ale potvrdil to žalovaný.., tedy žalobkyně ověřila pouze příjmy žalovaného, a to velmi nedostatečně a nikoli již jeho výdaje; stejně tak nedoložila, jaká konkrétní zjištění učinila z uvedených systémů- například , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, apod.13. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.14. Jelikož v tomto případě žalobkyně vycházela při zjištění výdajů žalované pouze z údajů uvedených žalovaným, které nikterak neověřila, nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, a to zvláště za situace, kdy žalovaný předložil výpisů z účtu za období , datum, do , datum, , ačkoli smlouva byla uzavře