22 C 133/2024-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit do , datum, spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný ale úvěr nesplatil.Ze smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal jej zavázal splatit do , datum, .Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na účet žalovaného č. , č. účtu, z , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla uvedený úvěr žalovanému.Výzvou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne , datum, , jak soud zjistil z příslušného podacího archu.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal jej splatit do , datum, . To žalobkyně učinila a dne , datum, uvedenou částku převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, .Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že uzavřená smlouva vykazuje znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, sp. zn. III. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. , Anonymizováno, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od , datum, je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.V dané věci soud zjistil, že žalobkyně v žalobě netvrdila, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Jednání , datum, se nezúčastnila a nemohla tak být poučena soudem, aby uvedené dotvrdila. Neunesla tak v tomto ohledu ani břemeno tvrzení.Jelikož v řízení nebylo nikterak prokázáno, že by žalobkyně jakkoli skutečnosti uvedené ohledně příjmů či výdajů ověřila před poskytnutím spotřebitelského úvěru, soud uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit.S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (, částka, ) a zaplacenými částkami (, částka, ), který představuje nezaplacenou jistinu. Žalobkyni také vzniklo právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po dni, ve kterém byla žalovanému doručena výzva k zaplacení (§ 1970 o. z.)Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 17,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .