6 C 118/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení peněžní částky 22 000 Kč s příslušenstvím jak zákonným úrokem z prodlení, tak se smluveným úrokem z prodlení s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 15. 2. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, a to společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně přitom nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek z právního předchůdce na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru dne 15. 2. 2018, na základě, které mu bylo umožněno čerpat úvěr ve výši 22 000 Kč s výší úrokové sazby 15 % ročně. Dle ustanovení smlouvy měl žalovaný povinnost splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalovaný úvěrové prostředky vyčerpal a poté se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Toto skutkové zjištění soud učinil z historie platebních transakcí. Právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužných plateb.Právní předchůdce žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení jednak částky 22 000 Kč, jednak smluveného úroku ve výši 15 % z této částky, to vše na základě smluvních ujednání včleněných do smlouvy o úvěru. V daném případě účastníci uzavřeli podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89//2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) úvěrovou smlouvu, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti dostál, když úvěr žalovanému poskytl. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy (řádně právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně jejich úrokového navýšení nesplácel), využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a pohledávku zesplatnil. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru a dohodnutého úroku z úvěru, vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z), jehož výše je uvedena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud proto tyto peněžní nároky žalobkyni přiznal, když právo domáhat se jich na žalovaném přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 080 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.