6 C 17/2024-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 280 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne 14. 1. 2023. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku přitom uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) se žalovaným uzavřeli dne 23. 12. 2022 Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách včetně poplatku za zpracování žádosti o poskytnutí zápůjčky ve výši 2 280 Kč. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně je vrátit do 13. 1. 2023, a to včetně peněžního navýšení 2 280 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně neplnil ničeho. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o zápůjčce ze dne 23. 12. 2022).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž právního předchůdce žalobkyně na straně zapůjčitele, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně vydlužitele, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o.z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, když tento zákon považuju za spotřebitelský úvěr m.j. i půjčky, jejichž výše dosahuje minimálně výše 5 000 Kč. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě nejenže právní předchůdce žalobkyně žádné relevantní informace o majetkových poměrech žalovaného neověřoval, dokonce ani nezjišťoval, zda žalovaný neprochází některým z registrů a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a postup právního předchůdce žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Proti osobě žalovaného byla totiž v době, kdy žádal o poskytnutí zápůjčky, vedena exekuce (m.j. i pro předchozí nesplacené spotřebitelské úvěry). Tyto skutečnosti činily poskytnutí zápůjčky žalovanému více než problematickým. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Právním předchůdcem žalobkyně tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 6 000 Kč žalobkyni zaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdců žalobkyně (§ 1879 a násl. o.z.). Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 12. 6. 2023, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl k zaplacení vyzván až dne 9. 6. 2023 se splatností 3 dnů, tedy do 12. 6. 2023. Co se týče zbylých žalobcem uplatněných nároků (v žalobě označených jako poplatek za zpracování žádosti o poskytnutí zápůjčky), pak ten byl soudem zamítnut, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do nároku 6 000 Kč, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 656 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 280 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.