6 C 22/2024-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně ve své žalobě m. j. tvrdí, že žalovaný si k existující smlouvě ze dne 3. 8. 2020 zakoupila dva mobilní telefony, a to: , jméno FO, 9 , Anonymizováno, GB za kupní cenu 4 395 Kč za jedno zařízení (dále jen „koncová zařízení“), jejichž nedílnou součástí byly kupní smlouvy ze dne 3. 8. 2020 a Všeobecné podmínky žalobkyně. Žalovaný při převzetí koncových zařízení uhradil vždy 75 Kč za každé zařízení. Na základě těchto smluv se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek (36 po 120 Kč), a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla stanovena tak, že tyto odpovídají datu splatnosti uvedeným v jednotlivých vyúčtováních služeb elektronických komunikací. Žalovaný však své povinnosti porušil, když splátky za koncová zařízení vyúčtované v jednotlivých vyúčtováních nehradil. Z tohoto důvodu žalobkyně v souladu s ujednáním ve splátkovém kalendáři zbývající splátky žalovanému za uvedené zařízení zesplatnila, celkový dluh činí za obě zařízení 8 640 Kč a představuje jednak součet zbývajících splátek za koncová zařízení a jednak doúčtování kupní ceny k dohodě č. , hodnota, a č. , hodnota, . Dále žalobkyně a žalovaný na základě existující smlouvy ze dne 3. 8. 2020 žalovaný jakožto účastník služby elektronických komunikací, měl na základě smluvních podmínek možnost prostřednictvím svého mobilního telefonního čísla uskutečnit rovněž platby za zboží a služby (například platby za jízdenky MHD, DMS na charitativní účely), typicky se jedná o volání po určitou dobu na zvláštní čísla (například 900, 906, 909), zaslání SMS s určeným řetězcem znaků na zvláštní číslo (platba přes SMS, DMS). Žalovaný za tyto služby dluží částku 1 497 Kč. Dodatkem ke kupní smlouvě ze dne 3. 8. 2020 si žalovaný sjednal 2x pojištění mezi společností , právnická osoba, . coby pojistitele, a to nahodilého poškození a odcizení hardware 2x , jméno FO, 9 32 GB výrobního čísla , hodnota, za cenu 2 x 99 Kč měsíčně (č. , hodnota, , 9800719120), které řádně neuhradil a žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkovou částku 198 Kč. Platby byly účtovány souhrnnými měsíčními fakturami spolu s ostatními službami za období, ve kterých žalovaný tyto platby také uskutečnil, a to za období od 8. 8. 2020 do 7. 9. 2020 – faktura č. , hodnota, se splatností 30. 9. 2020 na částku 1 935 Kč, od 8. 9. 2020 do 7. 10. 2020 – faktura č. , hodnota, se splatností 30. 10. 2020 na částku 240 Kč, od 8. 10. 2020 do 7. 11. 2020 – faktura č. , hodnota, se splatností 30. 11. 2020 na částku 240 Kč, od 8. 11. 2020 do 7. 12. 2020 – faktura č. , hodnota, se splatností 30. 12. 2020 na částku 240 Kč, od 8. 12. 2020 do 7. 1. 2021 – faktura č. , hodnota, se splatností 1. 2. 2021 na částku 240 Kč, od 8. 1. 2021 do 7. 2. 2021 – faktura č. , hodnota, se splatností 2. 3. 2021 na částku 240 Kč, od 8. 2. 2021 do 7. 3. 2021 – faktura č. , hodnota, se splatností 30. 3. 2021 na částku 7 200 Kč. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.Soud má provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a rovněž všeobecné podmínky, na základě kterých se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal k úhradě kupních cen formou splátek. Žalovaný však porušil své povinnosti, jelikož přestal splátky hradit, proto žalobkyni dluží částku 8 640 Kč za koncová zařízení a na službách třetích stran pak částku 1 497 Kč. Zároveň si žalovaný zřídil doplňkovou službu pojištění zařízení, kterou řádně žalobkyni žalovaný celkem ve výši 198 Kč nehradil.V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 a násl. z.č.127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v jejímž rámci si žalovaný objednal služby od třetích subjektů, přičemž tyto třetí strany ve smyslu ust. § 1993 o. z. poukázaly žalobkyni k inkasování a vymáhání ceny za tyto služby. Okolnost, že je žalovaný povinen zaplatit cenu služeb třetích stran přímo žalobkyni vyplynula pro žalovaného z ujednání ve Všeobecných podmínkách. Souběžně se smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací pak žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2079 a násl. o. z. kupní smlouvu. Kupní smlouvou se přitom prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Žalobkyně své zákonné povinnosti dostála, když kupujícímu koncová zařízení předala. Naopak žalovaný evidentně za koncové zařízení, kterých se stal vlastníkem, žalobkyni nezaplatil. Proto soud zavázal žalovaného ke splnění obou výše uvedených povinností rozsudečným výrokem. Zároveň zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalovaných pohledávek v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.