13 C 148/2025-30 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou domáhá výživného neprovdané matky s odůvodněním, že s žalovaným žili ve společné domácnosti, dne , datum, se jim narodila dcera , Anonymizováno, a v , Anonymizováno, 2024 se účastníci rozešli. Od této doby se žalobkyně stará o výchovu i výživu nezletilé dcery, jediným příjmem žalobkyně je rodičovský příspěvek 9 600 Kč a přídavek na dítě 1 300 Kč.Žalovaný se k věci nevyjádřil, na termín soudního jednání se nedostavil, ani se neomluvil, soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že nezletilá , Anonymizováno, byla svěřena do péče matky a otci (žalovanému) bylo určena platit na nezletilou výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, počínaje 1. 2. 2024, dále bylo rozhodnuto o výši dluhu a jeho splácení, když z odůvodnění rozsudku se podává, že matky příjem je 9 677 Kč měsíčně, jako rodičovský příspěvek na dítě pobírá přídavek ve výši 1 330 Kč, finanční situaci jí pomáhají zvládat rodiče, kde rodičům přispívá na domácnost částkou 2 500 Kč měsíčně, otec nezletilé má základní vzdělání, více jak rok není oficiálně zaměstnán, sociální dávky nepobírá. O zlepšení své situace nijak neusiluje, a pokud by si opatřoval prostředky prací, mohl by dosáhnout výdělku přinejmenším ve výši minimální mzdy, která činí v aktuální době 18 900 Kč, což odpovídá částce 16 490 Kč čistého.Z protokolu o jednání ve věci péči a výživy nezletilé z , datum, soud zjistil, z výpovědi matky (žalobkyně), že na nezletilou otec ničeho nepřispívá, v době, kdy pracoval v , Anonymizováno, , pobíral 10 000 Kč měsíčně.Z přehledu vyplacených dávek žalobkyni, soud zjistil, že této je vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 6 977 Kč, za období 11/2023 – 5/2024 v celkové částce 67 739 Kč.Ze zprávy úřadu práce bylo zjištěno, že žalovaný není příjemcem dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče, které by podléhaly výkonu rozhodnutí.Ze zprávy , Anonymizováno, bylo soudem zjištěno, že za posledních šest měsíců nebyl žalovaný přihlášen v evidenci , Anonymizováno, jako osoba samostatně výdělečně činná. V minulosti byl zaměstnán u několika zaměstnavatelů a posledním zaměstnavatelem byla společnost , právnická osoba, ., a to od 13. 3. 2023 do 21. 4. 2024.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecProvedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav:Žalobkyně se domáhá výživného neprovdané matky, neboť s žalovaným zrušili společnou domácnost, když se odstěhoval a od , Anonymizováno, 2024 žije sama s nezletilou u svých rodičů, kdy v rozhodné době pobírala rodičovský příspěvek 9 600 Kč a dále pouze příspěvek na dítě 1 300 Kč, když jiný příjem neměla a žalovaný v rozhodné době žalobkyni ničeho na její výživu nepřispěl. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Z provedených důkazů vyplývá, že není veden na úřadu práce, nepobírá dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, které by podléhaly výkonu rozhodnutí. Naposledy byl zaměstnán ve firmě , právnická osoba, ., a jak uvedla žalobkyně, s příjmem kolem 10 000 Kč, kde pracovní poměr byl ukončen k 21. 4. 2023. Žalovaný není přihlášen v evidenci , Anonymizováno, jako osoba samostatně výdělečně činná.Po právní stránce soud věc posoudil dle § 920 a násl., zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § 920 odst. 1 o. z., není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Dle § 922 odst. 2 o. z., výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.S ohledem na shora provedené dokazování a zákonná ustanovení, soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výživné ve výši 1 000 Kč od 1. 2. 2024, tedy od doby, kdy účastníci již nežili ve společné domácnosti do 15. 4. 2025, tj. do doby dvou let ode dne porodu. Pokud je o výši výživného, soud vycházel z návrhu žalobkyně, když výše výživného, dle názoru soudu, je v možnostech a schopnostech žalovaného, aby takto stanovenou výši žalobkyni platil, byť je t. č. pravděpodobně oficiálně nezaměstnaný, nicméně soud vycházel z toho, že otec nemá žádné pracovní omezení, je schopen se uplatnit na trhu práce, žádná konkrétní skutečnost, která by mu v tom, jakkoliv bránila, nebyla zjištěna. Soud tedy uzavírá, že za výživné odpovídající odůvodněným potřebám žalobkyně a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného při zohlednění , Anonymizováno, vyživovacích povinností žalovaného shledal částku 1 000 Kč jako důvodnou. Rovněž začátek období, za které je žalovaný výživné platit bylo stanoveno v souladu s žalobním návrhem ke dni 1. 2. 2024.Právo na výživné neprovdané matky žalobkyni náleží za období do dvou let věku dítěte, soud proto rozhodl, že výživné je žalovaný povinen platit do 15. 4. 2025. Žalovaný dluží žalobkyni výživné za období od 1. 2. 2024 do 15. 4. 2025, ve výši 14 500 Kč. Soud stanovil, k zaplacení přiměřenou lhůtu, a i k výši dlužné částky, přiměřenou dobu pro zaplacení, tedy dobu tří měsíců od právní moci rozsudku. Tato lhůta nemůže žádným zásadním způsobem poškodit jak žalobkyni, tak žalovaného.Po provedeném dokazování soud shledal žalobu, jako důvodnou a rozhodl tak, jak se podává ve výroku I. tohoto rozsudku.O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci neúspěšný, úspěšná žalobkyně náhradu nákladů nepožadovala.Žalobkyně je ze zákona osvobozena ze zaplacení soudního poplatku, dle ustanovení § 11 odst. 2, písm. f), zák. č. 549/1991 Sb. V souladu s ustanovením § 2, odst. 3, zák. č. 549/1991 Sb., proto povinnost zaplatit soudní poplatek, dle výsledku řízení přešla na žalovaného. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 500 Kč, dle položky 7, písm. a), sazebníku poplatků na účet Okresního soudu v , adresa, .O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto, pokud jde o výrok IV., dle § 160 odst. 1 o. s. ř.