13 C 315/2025-47 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 12. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Úroky z úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč, vždy k 15. dni příslušného měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, se splátkou splatnou 15. 1. 2025 se dostal do prodlení, na což následovalo zaslání upomínky žalovanému ze dne 20. 1. 2025, kde byl vyzván k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však své závazky neuhradil, žalovanému byla zaslána druhá upomínka ze dne 5. 2. 2025, na což žalovaný taktéž nereagoval, žalobkyně tedy přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě jistiny úvěru, nákladů na upomínání, neboť žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.Stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo zjistit.Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalující stranou.Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla stranami uzavřena dne 12. 12. 2024, kdy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky – úvěr, ve výši 50 000 Kč, kdy úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců. Úroky z úvěru měly být žalobkyni žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po 7 500 Kč, vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce.Z detailu pohybu – bezhotovostní platba vyplývá, že dne 13. 12. 2024 došlo k zaúčtování částky 50 000 Kč zaslané žalovanému na jeho účet u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, .Z předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2025 plyne, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni, kdy písemnost, dle podacího lístku , právnická osoba, ., mu byla zaslána dne 21. 4. 2025.Z upomínek č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2025 a 5. 2. 2025 se podává, že žalovaný byl upomenut stran dluhu vůči žalobkyni, kde byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění úvěru.K výzvě soudu v jakém konkrétním rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně byly zjištěné informace žalobkyní ověřovány, soud zjistil, že úvěruschopnost byla zkoumána na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních závazků, a to konkrétně kompletním výpisem z bankovního účtu žalovaného za poslední tři kalendářní měsíce, výplatní páskou, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z Centrální evidence exekucí, výpisem z registru SOLUS, když příjem žalovaného byl 21 565 Kč, náklady na bydlení 4 000 Kč měsíčně, bez vyživovacích povinností a jednorázových závazků.Z detailu pohybu na účtu ze dne 10. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný uhradil 1 Kč na účet žalobkyně.Na základě shora zjištěných a prokázaných skutečností, učinil soud následující závěr o skutkovém a právním stavu věci.Žalobkyně se na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento dluh splácet v měsíčních splátkách, když nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení na což byl ve dvou případech upozorněn upomínkami, na které nereagoval.Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že vyšla z žalovaným předložených příjmů a výdajů, které byly ověřeny výpisem z účtů, výplatní páskou, dále verifikací a z dlužnických registrů. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nesplácel, došlo po marných urgencích k zesplatnění úvěru a žalovaný dluh, který je specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku, neuhradil.Po právní stránce soud posoudil mezi účastníci vzniklý právní vztah následovně.Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Na základě shora uvedeného žalobkyně má právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků včetně úroku, zaplatit zákonný úrok z prodlení a dále poplatky za zaslání dvou upomínek po 500 Kč.Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní podmínky a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.Právní poměr mezi účastníky se zároveň řídí příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 zák. o spotřebitelském úvěru, kdy náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet a zcela splatit sjednaný spotřebitelský úvěr, kdy na tomto základě žalovanému úvěr poskytla.S ohledem na shora uvedené a prokázané skutečnosti a zákonná ustanovení soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, mimosmluvní odměna ve výši 2 100 Kč, tj. odměna za jeden úkon právní služby, který činí dle § 14b, odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb., 700 Kč a tři paušální částky náhrad hotových výdajů po 100 Kč, dle § 14b) odst. 6, písm. a), vyhl. č.177/1996 Sb., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.