13 C 415/2025-68 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 23. 7. 2020 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru č. , hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový, nezajištěný, spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy žalovaný začne úvěr čerpat. Výše poskytnutého úvěru činila 20 000 Kč. Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, když i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nedošlo ze strany žalovaného k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho účtu, řádně a včas nesplatil dlužnou jistinu úvěru. Dlužná částka sestává z jistiny 24 093,95 Kč, řádného úroku 304,50 Kč a úroku z prodlení 101,34 Kč.Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.Ze smlouvy o kontokorentním úvěru vyplývá, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne 23. 7. 2020, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč ve formě kontokorentního úvěru.Z výzvy k zaplacení dlužné částky soud zjistil, že takto žalobkyně vůči žalovanému postupovala dopisem ze 17. 8. 2024.Dle žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem 10 840 Kč.Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby vyplývá, že takto žalobkyně vůči žalovanému postupovala dopisem z 12. 5. 2025.Z podacího archu , právnická osoba, ., vyplývá, že písemnost byla žalovanému zaslána dne 13. 5. 2025.Po skutkové stránce má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o kontokorentním účtu ze dne 23. 7. 2020, když žalovanému byl poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč, žalovaný však nesplnil povinnosti plynoucí z této smlouvy, došlo k zesplatnění kontokorentu a jelikož na výzvy k zaplacení žalovaný nereagoval, a to ani na předžalobní výzvu, domáhá se žalobkyně zaplacení soudní cestou.Po právní stránce soud posoudil mezi účastníky vzniklý právní vztah, dle § 2665 v návaznosti na § 2395 a násl., zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) v režimu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 zák. o spotř. úvěru. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 o. z., v návaznosti na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.Soud konstatuje, že žalobkyně řádně splnila povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1, ve vztahu k § 75 zák. o spotř. úvěru č. 257/2016 Sb., kdy náležitě s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet a zcela splatit sjednaný úvěr v daném případě poskytnutý kontokorent, kdy na tomto základě jej žalovanému poskytla.Soud žalobě jako důvodné vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 779 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 964 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, dle § 14b odst. 6, písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.