20 C 174/2025-32 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 24 600 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 6. 2024 v celkové výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s celkovým úrokem v částce 4 600 Kč, nejpozději do 23. 8. 2024. Žalovaný nevrátil ničeho. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.Žalovaný se nevyjádřil.Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 20. 6. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové částce 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s celkovým úrokem v částce 4 600 Kč, nejpozději do 23. 8. 2024. Uvedené soud zjistil ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 6. 2024 a výpisu z účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 18. 1. 2025. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, což bylo zjištěno z předmětné smlouvy a seznamu postoupených pohledávek.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 20 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla, jak bylo zjištěno z předložených výpisů z účtu. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinný vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou jistinu dluhu. Žalobkyni nenáleží úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni poskytnutou peněžní částku 20 000 Kč. Ve zbytku (co do smluvního úroku a úroku z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 752,17 Kč, přičemž tato částka představuje 62,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.