20 C 210/2025-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 16 253 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poskytla žalované úvěr na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 7. 9. 2024 v celkové výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit s celkovým úrokem v částce 6 253 Kč. Žalovaná nevrátila ničeho.Žalovaná se nevyjádřila.Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 7. 9. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve znění dodatku č. , hodnota, a dodatku č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové částce 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s úrokem ve výši 200 % p. a. Uvedené soud zjistil ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 7. 9. 2024 a z dodatků č. 1 a 2 k této smlouvě, z výpisu z účtu a z informace , právnická osoba, . Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek nejpozději do 21. 2. 2025, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2025.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované prokazatelně poskytla. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou jistinu dluhu. Žalobkyni nenáleží úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit žalobkyni poskytnutou peněžní částku 10 000 Kč. Ve zbytku (co do smluvního úroku a úroku z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 603,02 Kč, přičemž tato částka představuje 23,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 253 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.