20 C 64/2025-22 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 10 872 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . poskytla žalované úvěr ve výši 7 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit se sjednaným příslušenstvím ve výši 3 150,08 Kč a 221,92 Kč do 31. 10. 2023. Žalovaná tak neučinila, když nevrátila ničeho. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 1. 10. 2023 částku 7 500 Kč, a to na její účet č. , č. účtu, , a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku se sjednaným příslušenstvím ve výši 3 372 Kč do 31. 10. 2023, což soud zjistil z předmětné smlouvy o úvěru, z potvrzení Československé obchodní banky, a.s. o provedení transakce ze dne 28. 11. 2024 a z odpovědi Raiffeisenbank a.s. ze dne 9. 7. 2025. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024, což soud zjistil z předmětné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalovaná získané prostředky nevrátila ani přes výzvu ze dne 17. 11. 2024, kdy měla žalovaná prostředky dle předžalobní výzvy vrátit do tří dnů, což soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2024.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z. jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 7 500 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované prokazatelně poskytla. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou jistinu dluhu. Žalobkyni nenáleží úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit žalobkyni poskytnutou peněžní částku 7 500 Kč. Ve zbytku (co do úroku z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 992,65 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 872 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.