27 C 234/2025-34 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhá zaplacení celkem 55 546,20 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, a žalovanou, byly dne 16. 3. 2021 a 6. 10. 2022 uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě bylo žalované poskytnuto 80 000 Kč, resp. 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve splátkách spolu s úroky. K první smlouvě uhradila celkem 110 000 Kč, ke druhé 21 000 Kč. Zbývá jí zaplatit 12 162,20 Kč, resp. 43 384 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů uvedených v zákaznické kartě.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 3. 2021 soud zjistil, že mezi , právnická osoba, a žalovanou, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala dluh splatit ve splátkách s poplatkem 70 288 Kč.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 10. 2022 soud zjistil, že mezi , právnická osoba, a žalovanou, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala dluh splatit ve splátkách s poplatkem 17 722 Kč.Z listiny „zákaznická karta“ soud zjistil, že žalovaná před poskytnutím úvěru na 80 000 Kč uvedla, že je majitelkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s příjmem 99 492 Kč měsíčně, má výdaje 5 000 Kč měsíčně. V kolonce u ověření údajů není nic zaškrtnuto.Z listiny „zákaznická karta“ soud zjistil, že žalovaná před poskytnutím úvěru na 16 000 Kč uvedla, že je zaměstnána jako kuchařka v , Anonymizováno, , Anonymizováno, s příjmem 19 182 Kč měsíčně, má výdaje 7 000 Kč měsíčně. V kolonce u ověření údajů není nic zaškrtnuto. Skutečnosti ověřeny výplatními páskami za měsíce 7, 8.Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr (16 000 Kč a 80 000 Kč). Žalovaná byla povinna úvěr zaplatit ve splátkách. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovanou v postavení spotřebitelky, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 cit. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětných úvěrových smluv. K otázce posouzení způsobilosti žalované splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že vycházel ze skutečností uvedených v kartě klientky. Z hlediska úvěru ve výši 80 000 Kč věřitel vycházel jen z tvrzení žalované, tvrzené skutečnosti nijak neověřoval. Má-li si věřitel počínat s řádnou péčí, je jeho povinností vyžádat si alespoň základní dokumenty k doložení tvrzení klienta. Pokud jde o úvěr ve výši 16 000 Kč, věřitel vycházel z tvrzení žalované o výši jejího příjmu ze zaměstnání a z jejího tvrzení o výši výdajů (7 000 Kč), tvrzení o příjmu ověřoval výplatními páskami za dva měsíce (červenec a srpen). Ani takový postup nelze podle názoru soudu považovat za dostačující. Věřitel měl podle názoru soudu požadovat alespoň pracovní smlouvu k posouzení stability příjmů žalované v období, ve kterém jí tížila platební povinnost, bylo rovněž jeho povinností vyžádat si doplnění tvrzení o obsahu a složení výdajů žalované.Lze tedy uzavřít, že pokud věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované výlučně na základě uvedených údajů, postupoval nedostatečně a smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou jsou neplatnými. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaná již před podáním žaloby jistiny dluhu zaplatila, soud žalobu v plném rozsahu zamítnul.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované, která měla ve věci úspěch, náklady řízení nevznikly.