27 C 250/2025-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhá zaplacení 18 900 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru dne 18.10.2022, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr 9 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr zaplatit ve splátkách. Svoji platební povinnost porušila. Žalobce požaduje dále smluvní pokutu 4 500 Kč za dobu od 18.11.2022 do 28.1.2025 a úroky.2. Soud ze smlouvy, předsmluvního formuláře, prověření úvěruschopnosti, předžalobní výzvy zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr 9 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr zaplatit ve splátkách spolu s úroky a poplatkem za úvěr. Svoji platební povinnost porušila.3. Podle § 2395 o.z., Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 an. o.z. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že nesplnila povinnost platit splátky řádně a včas, byl úvěr v souladu se smlouvou o úvěru zesplatněn. Žalovaná úvěr nezaplatila, soud jí proto uložil zaplatit žalobci jistinu úvěru s obchodním úrokem, poplatkem a sjednanými náklady spojenými s uplatněním pohledávky a se zákonnými úroky z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti úvěru.Soud zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty. Nárok na smluvní pokutu odvozuje žalobce od ujednání obsaženého ve smlouvě, podle kterého v případě prodlení klienta s úhradou jistiny úvěru je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Smlouva sjednaná mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je tzv. smlouvou spotřebitelskou, neboť její smluvní stranou na jedné straně je dodavatel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (viz výpis z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce) a na druhé straně spotřebitel. Na právní vztahy ze smlouvy se uplatní právní závěry formulované judikaturou Ústavního soudu vztahující se k posuzování ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích. Jak judikuje Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 342/09 nebo sp. zn. Pl. ÚS 1/10 – dostupné na www.concourt.cz), východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. … Společným znakem této nové kogentní právní úpravy je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle (I. ÚS 342/09). Jestliže jsou … ve spotřebitelských smlouvách stanoveny různě kombinované či kumulované sankce - pouze pro spotřebitele - …, nelze - ve svém souhrnu - než považovat takové odsouzeníhodné, vpravdě lichvářské smlouvy za protiprávní a zákonná ustanovení, jež je umožňují, za protiústavní (Pl. ÚS 1/10). Soud posuzoval platnost smluvních ujednání v souladu s uvedenými kritérii a dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru upravující povinnost zaplatit smluvní pokutu je neplatné, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť stanovené sankce pro případ porušení smlouvy o úvěru postihují výlučně spotřebitele. Uvedené ustanovené soud posoudil jako zneužívající podle § 1813 – 1815 o.z. a proto zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty (4 500 Kč).4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalobci, který měl neúspěch v poměrně nepatrné části, přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 888 Kč, 2x režijní paušál po 450 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. (předžalobní výzva, žaloba).