27 C 350/2025-36 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhá zaplacení celkem 17 304 Kč s poplatky, smluvní pokutou a příslušenstvím (jistina 5 585,36 Kč, poplatek za úvěr 3 918 Kč, smluvní pokuta 3 500 Kč, sankční poplatky 4 300 Kč a kapitalizovaný úrok 320,76 Kč). Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, a žalovanou, byla dne 3. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě bylo žalované poskytnuto 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve splátkách spolu s úroky. Žalovaná uhradila celkem 2 798 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů uvedených v rejstřících a databázích (SOLUS) a komplexně si vyhodnotil konkrétní finanční situaci žalované posouzením příjmů a výdajů žalované. Žalovaná deklarovala příjmy ve výši 8 100 Kč a příjmy domácnosti jako celku 18 806 Kč, výdaje ve výši 3 500 Kč, k nimž byla připočtena částka životního minima.Ze „Smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti“ ze dne 3. 5. 2018 soud zjistil, že mezi , právnická osoba, a žalovanou, byla uzavřena smlouva, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala dluh splatit ve splátkách s poplatkem 5 302 Kč a úroky 932 Kč, poplatek za zpracování úvěru 2 728 Kč a vedení účtu 1 642 Kč, ve splátkách po 274 Kč týdně.Ze zákaznické karty klienta soud zjistil, že žalovaná deklarovala příjmy ve výši 8 100 Kč a příjmy domácnosti jako celku 18 806 Kč, výdaje ve výši 3 500 Kč. Tyto skutečnosti byly ověřeny rozhodnutím o přiznání dávky a oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory.Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci.Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu.Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr zaplatit ve splátkách. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovanou v postavení spotřebitelky, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 cit. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že s ohledem na příjmy a výdaje žalované a výši splátky byla dostatečně posouzena úvěruschopnost žalované. Soud proto uložil žalované zaplatit dluh na jistině a příslušenství.Soud však zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení 4 300 Kč za sankční poplatek a 3 500 Kč smluvní pokuty. Smlouva sjednaná mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je tzv. smlouvou spotřebitelskou, neboť její smluvní stranou na jedné straně je dodavatel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (viz výpis z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce) a na druhé straně spotřebitel. Na právní vztahy ze smlouvy se uplatní právní závěry formulované judikaturou Ústavního soudu vztahující se k posuzování ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích. Jak judikuje Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 342/09 a nález sp.zn. II. ÚS 2877/10 – dostupné na www.concourt.cz), "…východiskem spotřebitelské ochrany je názor, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb, a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní ujednání připraven, při kontraktaci je využíván moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele, v případě prodeje na obchodních prezentacích je u něj navíc vyvolán pocit vděčnosti za poskytnuté doprovodné služby spojené s prezentací, které se spotřebitel může snažit kompenzovat snahou vyhovět nabídce dodavatele, spotřebitel často nemá na místě samém možnost porovnat jakost a cenu nabídky s jinými nabídkami atd. Společným znakem právní úpravy spotřebitelských smluv je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle."Z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 vyplývá, že „…jestliže jsou … ve spotřebitelských smlouvách stanoveny různě kombinované či kumulované sankce - pouze pro spotřebitele - …, nelze - ve svém souhrnu - než považovat takové odsouzeníhodné, vpravdě lichvářské smlouvy za protiprávní a zákonná ustanovení, jež je umožňují, za protiústavní.“Soud posuzoval platnost ujednání mezi žalobcem a žalovanou v souladu s uvedenými kritérii a dospěl k závěru, že ujednání upravující povinnost zaplatit smluvní pokutu pro případ prodlení s placením úvěru a sankční poplatky jsou neplatná, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť stanovené sankce pro případ porušení smlouvy postihují výlučně spotřebitele, věřitele nestíhá při porušení smlouvy žádná poplatková sankce ani smluvní pokuta.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch obou stran je v zásadě stejný.