27 C 362/2025-26 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhá zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 7 740 Kč za prodlení se splácením úvěru od 23. 5. 2024 do 14. 6. 2025. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit v měsíčních splátkách s úroky ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut, žalovaný jej nesplatil. Sjednaná smluvní pokuta činila 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce dále uvedl, že žalovanou částku tvoří jistina 20 000 Kč, úroky 8 000 Kč a smluvní pokuta. Uvedl dále, že úvěruschopnost posuzoval z dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI a prohlášení klienta, že řádně zvážil své možnosti. Dále věřitel vycházel z dokladu o příjmu žalovaného, který byl zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, s příjmem 12 388 Kč v říjnu 2023, 21 442 Kč v listopadu 2023 a 20 589 Kč v prosinci 2023. Klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, což se musí rovnat minimálně životnímu minimu.Soud z žádosti o úvěr, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 18. 1. 2024, fotografie občanského průkazu, potvrzení o platbách, výpisu z účtu, zesplatnění, potvrzení o příjmech žalovaného, podacího lístku, předžalobní výzvy, zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr, celkem žalovaný čerpal 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách s tím, že sjednaný úrok činil 40 % měsíčně. Svoji platební povinnost porušil, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dluhu.Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu žalobce poskytl 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitele, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 cit. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z veřejně z dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI a prohlášení klienta, že řádně zvážil své možnosti. Dále věřitel vycházel z dokladu o příjmu žalovaného, který byl zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, s příjmem 12 388 Kč v říjnu 2023, 21 442 Kč v listopadu 2023 a 20 589 Kč v prosinci 2023. Klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, což se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Z žádosti o úvěr plyne, že žalovaný uvedl, že jeho příjmy činí 23 166 Kč, výdaje 14 000 Kč. Výše příjmů je ověřena doklady od žalovaného. S ohledem na to lze uzavřít, že věřitel posuzoval otázku úvěruschopnosti žalovaného řádně, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci požadovanou jistinu úvěru.Žalobce se kromě požadované jistiny domáhá zaplacení úroků ve výši 40 % měsíčně v kapitalizované výši 8 000 Kč a smluvní pokuty za prodlení. V uvedeném rozsahu soud žalobu zamítnul včetně požadovaného příslušenství.Nárok na smluvní pokutu odvozuje žalobce od ujednání obsaženého ve smlouvě, podle kterého v případě prodlení klienta s úhradou jistiny úvěru je klient povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně. Smlouva sjednaná žalobcem a žalovaným je tzv. smlouvou spotřebitelskou, neboť její smluvní stranou na jedné straně je dodavatel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (viz výpis z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce) a na druhé straně spotřebitel. Na právní vztahy ze smlouvy se uplatní právní závěry formulované judikaturou Ústavního soudu vztahující se k posuzování ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích. Jak judikuje Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 342/09 nebo sp. zn. Pl. ÚS 1/10 – dostupné na www.concourt.cz), východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. … Společným znakem této nové kogentní právní úpravy je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle (I. ÚS 342/09). Jestliže jsou … ve spotřebitelských smlouvách stanoveny různě kombinované či kumulované sankce - pouze pro spotřebitele - …, nelze - ve svém souhrnu - než považovat takové odsouzeníhodné, vpravdě lichvářské smlouvy za protiprávní a zákonná ustanovení, jež je umožňují, za protiústavní (Pl. ÚS 1/10). Soud posuzoval platnost smluvních ujednání v souladu s uvedenými kritérii a dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru upravující povinnost zaplatit smluvní pokutu pro případ prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv splátky je neplatné, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť stanovené sankce pro případ porušení smlouvy o úvěru postihují výlučně spotřebitele. Soud proto zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty.Nárok žalobce na zaplacení úroků ve výši 40 % měsíčně v kapitalizované výši 8 000 Kč soud zamítl pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 o.z. Sjednaná výše úroků 480 % ročně několikanásobně převyšuje výši poskytnutého úvěru i obvyklých úroků poskytovaných v bankovním sektoru (20 – 30 % ročně). Soud proto nárok žalobce v uvedeném rozsahu zamítnul.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků se zohledněním požadovaného příslušenství je v zásadě stejný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.