27 C 376/2025-22 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok o 17 688,72 Kč s příslušenstvím za nezaplacenou dodávku elektřiny ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 24. 9. 2021 uzavřené mezi , právnická osoba, a žalovaným za dobu od 22. 10. 2021 do 3. 10. 2022 (473,76 Kč), od 4. 10. 2022 do 9. 5. 2023 (17 214,96 Kč). Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce dodal žalovanému do jeho odběrného místa energie v uvedeném rozsahu, žalovaný dluh neuhradil, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.Soud ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 24. 9. 2021 zjistil, že se jí právní předchůdce žalobce zavázal dodávat žalovanému do jeho odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal hradit za ni kupní cenu. Soud dále z faktur předložených žalobcem zjistil, že právní předchůdce žalobce vyúčtoval za dodanou elektřinu žalovanou částku, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá a že vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávek a vyzval ho k úhradě dluhu.Podle § 50 odst. 1, věty prvé, zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.Podle § 72 odst. 1 zákona smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn vymezený množstvím a časovým průběhem a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu.Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, resp. plynu, na jejímž základě žalovaný odebíral od žalobce elektřinu (plyn) do odběrného místa a zavázal se k úhradě kupní ceny za její odběr. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost a cenu za odebranou elektřinu (plyn) neuhradil. Ode dne následujícího po splatnosti je proto v prodlení a je povinen platit žalobci úroky z prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhl. činí 300 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) a 21 % DPH z odměny a z náhrad.Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč 300 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje žádnou odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska množství dodané energie, místa dodání, výše dluhu, splatnosti a označení žalované strany. Tato typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.