6 C 238/2025-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 29. 3. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení výše ve výrokové části rozsudku uvedených částek. Na odůvodnění těchto žalobních požadavků uvedla, že nárok na jejich zaplacení vznikl žalobkyni, když žalovaný neplnil řádně na smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně, a to společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1, , adresa, , , Anonymizováno, , jednající v České republice prostřednictvím , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) poskytl žalovanému úvěr až do výše 35 000 Kč, který žalovaný čerpal opakovaně prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal peněžní částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč s úrokem ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, a proto právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 31. 5. 2024 zesplatnil, přičemž žalovaný na jistině dluží 114 978,46 Kč, dále na kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni 31. 1. 2025 ve výši 11 290,73 Kč, na kapitalizovaném obchodním úroku ke dni 31. 1. 2025 ve výši 26 283,22 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 2 876,40 Kč (ceny za poskytnuté služby související s poskytnutím úvěru), které měli účastníci ve smlouvě sjednány. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovaným včetně nároku na zaplacení úroku a úroku z prodlení postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2023 žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonného úroku z prodlení, tak úroku. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 7. 2019 revolvingový úvěr, na základě kterého byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky co do výše 35 000 Kč opakovaně formou úvěrové karty. Žalovaný se zavázal tuto peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, vždy do 17. dne v měsíci a zaplatit úrok. Žalovaný peněžní prostředky řádně nesplácel, a proto žalobkyně dluh celý zesplatnila. Žalovaný dluží na jistině částku 114 978,46 Kč.3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu bylo umožněno čerpat úvěr do výše 35 000 Kč s výší úrokové sazby 22,68 % ročně, Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podmínky pro používání úvěru a ceník poplatků. Dle ustanovení smlouvy měl žalovaný povinnost peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč do konce kalendářního měsíce. Tato uvedená skutková tvrzení soud učinil ze smlouvy o revolvingovém úvěru, jakož i z obchodních podmínek a z podmínek pro používání úvěru. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalovaný úvěrové prostředky vyčerpal a poté se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Toto skutkové zjištění soud učinil z transakční historie. Právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužných plateb.4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 117 854,86 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku, to vše na základě smluvních ujednání včleněných do smlouvy o úvěru. V daném případě účastníci uzavřeli podle ust. § 2395 a násl. o. z. úvěrovou smlouvu, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti dostál, když úvěr žalovanému poskytl. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy (řádně právnímu předchůdci žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně jejich úrokového navýšení nesplácel), využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a pohledávku zesplatnil. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyně tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru a dohodnutého úroku z úvěru, vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z), jehož výše je uvedena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se žalobkyně stala oprávněným domáhat se žalovaných částek namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 obč. zák.). Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 476 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 715 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 117 854,86 Kč sestávající z částky 5 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 810 Kč ve výši 3 951 Kč.6. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.