7 C 62/2025-83 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně (dříve evidována pod obchodní firmou jako , právnická osoba, ) se vůči žalované domáhala zaplacení částky 22 840 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 3. 2024, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru a dodatek, když na tomto smluvním základě byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru celkem ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k prodlení žalované s úhradami byl úvěr žalobkyní ke dni 15. 6. 2024 zesplatněn. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru, do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu částky 1 450 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 2 840 Kč na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně (od 16. 6. 2024 do 4. 11. 2024) z dlužné částky (20 000 Kč). K výzvě soudu doplnila žalobkyně podanou žalobu tak, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, , která dle žalobkyně poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci jejích klientů. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalované ve výši 29 233,33 Kč a výdaje ve výši 7 910 Kč, další informace potřebné k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované byly ověřeny v databázích CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných OP.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K jednání nařízenému na 22. 10. 2025 se ani jedna z účastnic nedostavila, když žalobkyně se z účasti na jednání omluvila.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ vyplynulo, že žalobkyně a žalovaná jednaly o uzavření smlouvy, dle níž měla žalobkyně poskytnout žalované na účet č. , IBAN, bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 1 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaná jí měla úvěr splatit spolu s měsíčním úrokem ve výši 40 %. Dodatkem k uvedené smlouvě byla sjednáno navýšení úvěrového limitu na částku 20 000 Kč.6. Z listin označených jako „Potvrzení o provedené platbě“ je patrné, že z účtu žalobkyně byly dne 18. 3. 2024, 19. 3. 2024, 23. 3. 2024, 24. 3. 2024 a 26. 3. 2024 odeslány platby v celkové částce 20 000 Kč ve prospěch účtu , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Tato zjištění byla učiněna rovněž z přehledu čerpání úvěru.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru vyplynulo, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek plynoucích ze smlouvy o úvěru došlo ke dni 15. 6. 2024 k jeho zesplatnění.8. Z listiny označené jako „Proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta“ je zřejmý postup směřující k uzavření smlouvy o úvěru, včetně potvrzení zadaných údajů prostřednictvím SMS kódu.9. Z kopie občanského průkazu je patrno, že žalobkyně ověřila před uzavřením předmětné smlouvy totožnost žalované.10. Z oznámení o schválení soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že požadovaný úvěr jí byl dne 18. 3. 2024 schválen.11. Z výpisu, zřejmě z interního systému žalobkyně, je patrno, že ke dni 15. 6. 2024 žalobkyně eviduje dokument s názvem zesplatnění.12. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaná tímto neprochází.13. Z předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky soud zjistil, že tato byla, dle podacího archu , právnická osoba, ., dne 8. 10. 2024 žalované zaslána a zároveň byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu vůči žalobkyni.14. Z výpisu ze systému , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti měla k dispozici přístup k transakční historii, příjmech a výdajích žalované, přičemž z výpisu vyplývá, že žalovaná ve sledovaném období nedisponovala žádným stabilním příjmem (např. od zaměstnavatele), naproti tomu z výdajových položek je zřejmé, že často posílala platby na účty společností, jejichž předmětem podnikání je kurzové sázení a hazardní hry (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, apod.). Žalobkyně nijak nespecifikovala, z jakých konkrétních údajů vycházela, respektive jak dospěla k závěru o příjmech žalobkyně ve výši 29 233,33 Kč a jejích výdajích v částce 7 910 Kč.15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu ve věci samé.16. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové částce 20 000 Kč, a to na základě uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2024, kdy žalovaná se zavázala tento splatit spolu s měsíčním úrokem ve výši 40 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho na úvěru neuhradila, došlo k jeho zesplatnění ke dni 15. 6. 2024 a žalobkyně se z tohoto důvodu domáhá zaplacení soudně. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně ji zkoumala na základě dat získaných prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, z bankovních a nebankovních registrů a dalších registrů.17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:18. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru, dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel, dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).21. Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je, dle § 2, odst. 1, z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku), před uzavřením povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru, dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy.22. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudí úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.23. S ohledem na tuto judikaturu, je pak, dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účin