13 C 109/2026-52 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalované zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 6. 8. 2024 smlouva o úvěru, jejíž součástí jsou podmínky smlouvy o nákupu na splátky a ceník žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr 28 948 Kč, za účelem koupě sjednaného zboží. Žalovaná vyčerpala úvěr a zavázala se jej vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, dle splátkového kalendáře. Žalovaná porušila povinnosti ze smlouvy, řádně nesplácela, na výzvy k zaplacení nereagovala, došlo tedy k zesplatnění úvěru ke dne 24. 6. 2025.2. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.5. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu bylo zjištěno, že takto žalobkyně vůči žalobkyni učinila dopisem z 26. 6. 2025.6. Z výzvy k plnění z 5. 1. 2026 bylo zjištěno, že takto žalované postupovala prostřednictvím výzvy právního zástupce a dle poštovního podacího archu , právnická osoba, ., byla písemnost této zaslána dne 5. 1. 2026.7. Z přehledu transakcí vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr celkem uhradila 4 425 Kč.8. Ze smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že mezi prodávajícím , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva, kdy cena zboží představovala 28 948 Kč a výše úvěru, který má být čerpán představoval 28 948 Kč v 36měsíčních splátkách, kdy den splatnosti měsíční splátky byl určen 20. den v měsíci s výší měsíční splátky 885 Kč.9. Z výpisu transakcí , Anonymizováno, a. s., ze dne 7. 8. 2024, vyplývá, že z účtu žalobkyně odešla částka 28 948 Kč na vrub prodejce u kterého žalovaná zakoupila sjednané zboží.10. K výzvě soudu týkající se, jakým konkrétním způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, bylo ze strany žalobkyně uvedeno, že žalovaná se zaměstnancem zprostředkovatele vyplnila žádost o úvěr, uvedla údaje týkající se jména a příjmení, rodného čísla, adresy bydliště, telefonu, e-mailu, číslo OP s jeho platností i příjmem 27 000 Kč, s finančními závazky ve výši 10 000 Kč a požadovanou finanční částkou 28 948 Kč. Byly porovnány příjmy a výdaje klienta, které byly zjištěny a prověřeny tak, že žalovaná deklarovala své příjmy ve výši 27 000 Kč měsíčně, příjmy žalované nebyly dále ověřovány. Závazky byly ověřeny v bankovním a nebankovním registru a zde byly spočítány na částku 4 311 Kč, žalobkyně pro svoje výpočty zvažovala vyšší částku 10 000 Kč, dále ověřila, že klientka nemá závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, rejstříku SOLUS a v interních databázích žalobkyně a provedla automatizovaný skóring, když žalovaná na úvěr uhradila celkem 4 425 Kč.11. Provedeným dokazováním dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.12. Žalobkyně poskytla žalovaném úvěr na splátkový prodej na základě smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , když úvěr byl sjednán jako účelový za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, ., kdy žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 28 948 Kč, zavázala se jej zaplatit v pravidelných 36měsíčních splátkách s výší splátky 885 Kč, a to vždy do každého 20. dne v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nesplácela, žalobkyně provedla zesplatnění úvěru ke dni 24. 6. 2025. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost tak, že vycházela z údajů od žalované, kdy zjistila její příjem ve výši 27 000 Kč a finančních závazků ve výši 10 000 Kč. Použila ověření v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, rejstříku SOLUS. Žalovaná na úvěr zaplatila 4 425 Kč. Žalovaná deklarovala výši měsíčních příjmů 27 000 Kč, příjmy žalované nebyly dále ověřovány.13. Po právní stránce uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru, dle § 2395 o. z., a dle tohoto zákonného ustanovení, odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Žalovaná ve smluvním vztahu k žalobkyni nevystupovala jako podnikatel, ale jako spotřebitel, a proto se dle § 419 o. z., na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále z. s. ú.).15. Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru, za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku, je před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnou spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen z výnosu z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru, dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka-spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.17. S ohledem na tuto judikaturu, je pak, dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout k bez návrhu.18. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z průměrného měsíčního příjmu žalované v částce 27 000 Kč, finanční závazky byly uvedeny v částce 10 000 Kč, prováděla náhledy do bankovních, nebankovních registrů, dalších registrů, ale žádným způsobem neověřovala ani nezkoumala výdaje žalované, tedy výdajovou stránku věci, před poskytnutím úvěru, což je zásadní a flagrantní porušení zákona o spotřebitelském úvěru, při zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Navíc jak žalobkyně ve svém podání na výzvu soudu, stran zkoumání úvěruschopnosti, uvedla příjmy žalované nebyly dále ověřovány.19. Pokud při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, spolehne se jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak, nebo nikoliv řádně neověří, tak nepostupuje úvěrující s potřebnou odbornou péčí (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. , spisová značka, ).20. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně skutečnosti uvedené žalovanou ohledně příjmu, závazků a konkrétních výdajů, jakkoliv o