13 C 403/2025-56 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 324,69 Kč s přísl. Uvedla, že dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 12. 11. 2022, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 13,5 % p. a. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když vycházela z údajů z bankovních i nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres a interních databází, a komplexně vyhodnotila finanční situaci žalovaného. V důsledku následného prodlení žalovaného se splácením žalobkyně úvěr ke dni 4. 10. 2023 zesplatnila a domáhá se nyní zaplacení částky 17 277,31 Kč, tvořené neuhrazenou jistinou, poplatky, smluvním úrokem a úrokem z prodlení.2. Žalovaný ve věci uvedl, že si bral poslední 10 000 Kč úvěr, měl náklady spojené s bydlením ve výši 12 000 Kč za nájem a za elektřinu zálohy 2 000 – 3 000 Kč. A za služby bylo cca 150 Kč. V té době žil s přítelkyní. Jiné úvěry, než u , Anonymizováno, neměl ani neměl vyživovací povinnosti. Pokud jde o osobní výdaje, tj. strava, ošacení, obutí, cigarety, atd činily cca 10 000 Kč měsíčně. Jiné výdaje neměl. V době listopadu 2022, kdy si bral žalovaný předmětný úvěr, již byl pravděpodobně bez práce. Úvěr byl převzat a vyřízen online žalobcem, v bankovnictví se na nic takového neptali.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 11. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu 24 měsíců. Žalovaný se zavázal tuto částku v měsíčních splátkách po 496 Kč, vždy ke každému 25. dni v měsíci, vrátit do 25. 10. 2024 a to s úrokem ve výši 13,50 % ročně s měsíční splátkou, RPSN 14,40 %. Celkem se zavázala vrátit 11 446,21 Kč. Úvěr čerpal na účet č. , č. účtu, .4. Z historického výpisu k účtu č. , č. účtu, , ze dne 16. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný dne 14. 11. 2022 čerpal částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 1 069,25 Kč.5. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 16. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 5 141,09 Kč do 4. 10. 2023 s tím, že pokud nebude částka uhrazena, dojde k zesplatnění celé úvěrové částky. O odeslání svědčí dodejka.6. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 16 963,01 Kč do 15. 7. 2025 a zároveň byl poučen o následném podání žaloby. O odeslání svědčí potvrzení o podání.7. Z vyjádření k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným i z vlastních ověření v dostupných registrech. Z tvrzení žalovaného zjistila, že jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč. Současně vyhodnotila celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši 18 160 Kč tvořené ostatními výdaji a náklady na pojištění ve výši 4 000 Kč, výdaji na bydlení ve výši 5 000 Kč, částkou životního minima ve výši 4 620 Kč, závazky u jiných poskytovatelů ve výši 0 Kč a závazky vůči žalobkyni ve výši 4 540 Kč. Po porovnání ověřených příjmů a mandatorních výdajů žalobkyně konstatovala, že žalovanému po poskytnutí úvěru zbývá 38 % příjmu na nemandatorní výdaje, tedy dostatek prostředků pro řádné splácení. Zároveň ověřila platební historii žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, kde zjistila, že žalovaný nemá žádné jiné dluhy, proti žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení a nejsou evidovány negativní informace. Na základě komplexního posouzení, doplněného o výsledky skóringového modelu, žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen sjednaný úvěr splácet.8. Z návrhu na poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má příjmy ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč doložené čestným prohlášením, náklady na bydlení jsou sděleny ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč, celkové měsíční výdaje tedy 9 000 Kč. Co se týče dluhů, pak žalovaný má celkem , hodnota, dalších úvěrů u žalobkyně v celkové výši 133 620,01Kč a s měsíční splátkou 4 540 Kč.9. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy ve výši 30 000 Kč, bydlení u rodičů, náklady spojené s bydlením v částce 5 000 Kč, další výdaje ve výši 4 000 Kč. Dluhy pak uvedl ve výši 133 620,01 Kč s měsíční splátkou 3 538,25 Kč.10. Z výpisu z informačního systému soudu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty další úvěry od žalobkyně, a to 30. 9. 2022 ve výši 10 000 Kč, 4. 11. 2022 ve výši 10 000 Kč, 25. 10. 2022 ve výši 15 000 Kč, 5. 8. 2022 ve výši 80 000 Kč.11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:12. Žalovaný dne 12. 11. 2022 uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí částky 10 000 Kč, kterou dne 14. 11. 2022 skutečně čerpal, a zavázal se ji splatit ve 24 měsíčních splátkách po 496 Kč s celkovou splatnou částkou 11 446,21 Kč. Na úvěr uhradil pouze 1 069,25 Kč. Pro neplnění byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu, nejprve výzvou k okamžitému splacení dne 16. 8. 2023, následně předžalobní upomínkou dne 8. 7. 2025. Při sjednávání úvěru žalovaný uvedl měsíční příjem 30 000 Kč, náklady 9 000 Kč a existenci dalších úvěrů u žalobkyně v rozsahu přes 130 000 Kč; žalobkyně jeho úvěruschopnost posoudila s využitím údajů poskytnutých žalovaným i informací z registrů, kde nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti, a vyhodnotila jej jako schopného úvěr splácet. Z výpisů , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovanému byly v době před i po sjednání úvěru poskytnuty další čtyři úvěry v celkové výši 115 000 Kč.13. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu ani nepředložila výpisy z běžného účtu žalovaného). Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť má soud za to, že vycházela pouze z tvrzení žalovaného a tyto nijak dále neověřila ani nezkoumala. Nadto úvěrové zatížení žalovaného u žalobkyně samé je dle soudu již na hraně únosnosti pro žalovaného při absenci jakýchkoli podkladů k úvěruschopnosti. Jelikož žalobkyně soudu nedoložila nic, z čeho by vyplýval pravidelný a stabilní příjem žalovaného, ani nedoložila nic, z čeho by vyplývaly pravidelné měsíční výdaje žalovaného soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak by bylo-lze od banky očekávat. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).14. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 8 930,75 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla, po odečtení jeho úhrad. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinný vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.15. Nad rámec výše uvedeného bezdůvodného obohacení pak bylo třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 509 Kč, přičemž tato částka představuje 57,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného