13 C 432/2025-50 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 32 359 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 22. 11. 2022 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 972 Kč do 22. 11. 2023, spolu se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši 10 659 Kč. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 3 300 Kč, zbylou část úvěru žalovaný nevrátil.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalovaného před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného zaznamenaných v zákaznické kartě.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí v kategorii „jiné“ než je nájem, vlastní, spolubydlení, s rodiči aj., je ženatý, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti, pracuje na DPP a jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč, kdy pracuje jako , Anonymizováno, pro , právnická osoba, Další příjem domácnosti činí 37 455 Kč, měsíční výdaje činí 5 000 Kč, na externí splátky pak hradí 2 000 Kč, má další spotřebitelský úvěr/y. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatní pásky za říjen 2022.4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 2 972 Kč v 12 měsíčních splátkách, včetně poplatku za poskytnutí ve výši 8 751 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 43 % ročně, RPSN 67,51 % a celková splatná částka činila 35 659 Kč5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný dne 22. 11. 2022 čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku ve výši 3 300 Kč.6. Ze oznámení o postoupení pohledávky, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, byl postoupen na žalobkyni.7. Výzvou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s poučením, že nebude-li částka uhrazena, bude podána žaloba. Totéž prokazuje podací lístek ze dne 30. 7. 2025.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:9. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 2 972 Kč v 12 měsíčních splátkách, přičemž žalovaný čerpal úvěr v plné výši dne 22. 11. 2022. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že nezjistila, kde žalovaný bydlí, zjistila, že je ženatý, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti, jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 37 455 Kč. Výdaje žalovaného činí 5 000 Kč měsíčně a externí splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, přičemž má další spotřebitelský úvěr/y. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 3 300 Kč.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.14. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že nezkoumala, kde žalovaný bydlí. Čistý měsíční příjem žalovaného zjistila ve výši 25 000 Kč, další čistý příjem domácnosti pak 37 455 Kč. Výdaje žalované celkem činí 5 000 Kč a k tomu 2 000 Kč na dosavadní úvěry. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Rovněž žalovaný uvedl, že má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti a je ženatý.16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.17. Právní předchůdkyně žalobkyně sice z výplatní pásk