13 C 434/2025-33 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne 10. 4. 2024 smlouva o zápůjčce, dle které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky 15 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , dne 10. 4. 2024 a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 6 300 Kč, když vše bylo ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky 17. 6. 2024. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas a z poskytnutých finančních prostředků ničeho nezaplatil.Žalovaný se k věci nevyjádřil.Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř., tedy rozhodoval bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.Z výpisu z účtu žalovaného – žádosti o sdělení informace vyplývá, že žalobkyně žalovanému zaslala částku 15 000 Kč dne 10. 4. 2024 na jeho bankovní účet. č. , č. účtu, .Z výzvy k úhradě vyplývá, že ze strany žalobkyně byla učiněna předžalobní výzva, a to dopisem ze dne 6. 2. 2025, kde žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu vůči žalobkyni do tří dnů a dle podacího lístku , právnická osoba, ., byla písemnost žalovanému zaslána dne 6. 2. 2025.Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 4. 2024 bylo zjištěno, že tato byla mezi účastníky uzavřena. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit, dle ujednání ve smlouvě uvedených.Z upomínky ze dne 14. 5. 2024 vyplývá, že žalovaný byl upomenut k zaplacení dluhu, který měl vůči žalobkyni.Na výzvu soudu, jak a v jakém rozsahu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně byly zjištěné informace žalobkyní ověřovány v návaznosti na předložení příslušných důkazů, žalobkyně soudu sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Předpokládá, že smlouva o spotřebitelském úvěru bude shledána neplatnou a nechť je věc dále posuzována z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.V návaznosti na § 419 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byla smlouva mezi účastníky uzavřena tak, že tuto žalovaný uzavřel jako spotřebitel dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud jde to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitele úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo plně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru, dle § 87 odst. 1, z. s. ú., ve znění ke dni uzavřené smlouvy, neplatná a k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.Jak má soud za prokázáno, žalobkyně žádným způsobem úvěruschopnost nezkoumala, k výzvě soudu nedoložila žádné rozhodné skutečnosti, které se tohoto týkají, rovněž nepředložila důkazy, jak konkrétně ověřovala úvěruschopnost u žalovaného, když sama soudu sdělila, že stran těchto skutečností nebude soudu doplňovat žádná skutková tvrzení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného stran tohoto, soudu nic nepředložila je tato smlouva, která byla mezi stranami uzavřena absolutně neplatná. Z daného vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, a proto je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 o. z., soud v daném případě zohlednil tu skutečnost, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a je proto povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, žalovaný na toto žádným způsobem nereagoval, dostal se se splněním svého závazku do prodlení a žalobkyni vzniklo, dle § 1968 a § 1970 o. z., právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. Co do zbytku požadovaného návrhu byla žaloba zamítnuta, jako nedůvodná.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, zák. č. 99/1963 Sb., o. s. ř., tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 11,98 %, částku 346 Kč, se stávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 072 Kč a z odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč, dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 3 a § 11 odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), včetně tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.