13 C 56/2026-32 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že poskytla žalovanému úvěr dne 5. 4. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , kdy se žalovaný dle smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok z jistiny ve výši 40 % p. m. Úvěr ve výši 15 000 Kč byl žalovanému poskytnut, když dle smlouvy byl úvěr poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet svou pohledávku vůči žalobkyni každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, dle čehož byl opakovaně upomínán, poslední upomínkou byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 8. 8. 2024 a vyzván k úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny 15 000 Kč a ze smluvního úroku 4 635 Kč a smluvní pokuty.2. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, zde žalobkyně uvedla, že žalovaný byla prověřován v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na výzvu soudu, jakým konkrétním způsobem a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a jak konkrétně byly zjištěny informace žalobkyní ověřovány, žalobkyně nereagovala. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a, občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z dopisu , právnická osoba, ., soud zjistil, že č. účtu , č. účtu, je účtem žalovaného a dne 5. 4. 2024 byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč.5. Z potvrzení o provedené platbě z 5. 4. 2024 vyplývá, že z účtu žalobkyně odešla částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, .6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčené finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena dne 5. 4. 2024. Úvěr byl úvěrovanému poskytnut na dobu neurčitou a smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěru úvěrovaným. Úvěrovaný splácí každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že takto bylo ze strany žalobkyně postupováno dopisem ze dne 14. 6. 2025, kde žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni nejpozději do tří dnů.8. Soud má shora provedeným dokazováním za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 5. 4. 2024 na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, které se žalovaný zavázal splatit každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, kdy jistinu úvěru může splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Celkem bylo žalovanému poskytnuto 15 000 Kč. Bylo taktéž prokázáno, že finanční prostředky byly žalobkyní poskytnuty na účet žalovaného. Žalovaný se dostal s úhradou úvěru do prodlení, byl žalobkyní opakovaně upomínán, došlo k zesplatnění celého úvěru. Na předžalobní upomínku a výzvu žalovaný žádným způsobem nereagoval.9. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní je v prodlení.12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní podmínky a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšeného o osm procentních bodů.14. Dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle § 419 o. z., je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.17. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Vzniklý stav mezi účastníky soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. Jak soud zjistil, žalobkyně neprokázala, že by řádně splnila svou povinnost, která vyplývá z ustanovení § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, tedy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla zkoumána v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, ale již nebylo doloženo, co zjistila o poměrech žalovaného, co do příjmů a výdajů, kdy náhled do uvedených databází takového informace neposkytuje a poskytnout ani nemůže. Na výzvu soudu stran skutečností týkajících se prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žádným způsobem nereagovala. Pouhé předložení výpisu z účtu žalovaného je, za této situace, právně bez významu, za tohoto stavu soud uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet a zcela splatit poskytnutý úvěr, a proto soud hodnotí spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti bylo přihlédnuto i bez návrhu.21. Pokud žalovanému byla vyplacena žalovaná částka celkem 15 000 Kč, což bylo prokázáno, je pak povinen tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení, dle § 2991 odst. 1 o. z., vrátit žalobkyni.22. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, bylo rozhodnuto výrokem I. o jeho povinnosti uhradit žalobkyni fakticky získané peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kterými bylo způsobeno bezdůvodné obohacení žalovaného na žalobkyni. Ve zbylé části, jako nedůvodnou, soud žalobu zamítl.23. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu náleží žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., proto bylo i v této části žalobě vyhověno, tedy od doby, do které byl žalobkyní vyzván k vrácení dluhu, což neučinil.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná,