20 C 244/2025-59 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 12 811,11 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu ze dne 27. 12. 2023 č. , hodnota, na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, avšak nevrátil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 10. 2024. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, zde žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného co do příjmů z výplatních pásek, k výdajům neuvedla ničeho.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2023 soud zjistil, že se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec v částce 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet minimální měsíční splátkou každý 28. kalendářní den v měsíci s úrokovou sazbou 60 % ročně (RPSN 81,02 %).4. Z přehledu čerpání bylo zjištěno, že žalovaný dne 27. 12. 2023 čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Totéž vyplývá z potvrzení o provedení transakce ze dne 31. 3. 2025. Dále bylo zjištěno, že žalovaný za období od 27. 12. 2023 do 21. 10. 2023 nevrátil ničeho.5. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a příloze č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni.6. K dotazu soudu na zkoumání úvěruschopnosti co do příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně doložila výplatní pásky žalovaného za srpen, říjen a listopad 2023. Z těchto byl zjištěn příjem žalovaného v průměrné výši 48 153 Kč a čistá mzda v průměrné výši 32 727 Kč, kdy nad rámec čisté mzdy byly v předmětném období vyplaceny žalovanému náhrady cestovních výdajů.7. Ze zbylých důkazů soud žádná skutková zjištění pro nadbytečnost nečinil.8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou minimálních měsíčních splátek splatných vždy 28. dne v měsíci, s úrokovou sazbou 60 % ročně. Žalovaný dne 27. 12. 2023 čerpal částku 10 000 Kč, avšak neuhradil žádnou splátku. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Průměrný měsíční příjem žalovaného činil v období před poskytnutím peněžních prostředků částku 48 153 Kč, z čehož průměrná čistá mzda činila 32 727 Kč. Výdaje žalovaného zkoumány nebyly.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.13. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.14. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z výplatních pásek, avšak již netvrdila, z jaké konkrétní částky vycházela. Čistý měsíční příjem dle výplatních pásek žalovaného činil v průměru 48 153 Kč, z čehož čistá mzda činila v průměru 32 727 Kč měsíčně. Výši výdajů žalovaného žalobkyně netvrdila ani nezkoumala.15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.16. Právní předchůdkyně žalobkyně sice z výplatních pásek ověřila, že žalovaný dosahuje příjmu průměrně 48 153 Kč měsíčně, resp. čisté mzdy ve výši průměrně 32 727 Kč měsíčně, právní předchůdkyně žalobkyně ale naprosto rezignovala na zjištění a elementární ověření výše výdajů žalovaného, které žalobkyně ani netvrdila. Právně předchůdkyně tak nemohla zjistit, natož ověřit rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy jaká částka žalovanému zbývá na splácení úvěru. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem