20 C 325/2025-26 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 47 066,82 Kč s přísl. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2022, na jejímž základě se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky a poplatky v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 951 Kč, nejpozději do 27. 2. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalované ve sjednané výši poskytla, žalovaná uhradila k 27. 2. 2024 celkem částku 13 340 Kč. Žalovaná se tedy se splácením dostala do prodlení. Následně byl dluh z uvedené smlouvy postoupen na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2022 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s poplatkem v částce 29 258 Kč, ve které je zahrnutý úrok v částce 22 358 Kč, poplatek za flexibilní splácení v částce 5 400 Kč a poplatek za zpracování úvěru v částce 1 500 Kč. Celková dlužná částka činila 61 967, úrok 68,80 %. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 951 Kč, poslední ve výši 2 947 Kč. RPSN činí 102,78 %.4. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost a je na mateřské dovolené. Její čistý příjem je tvrzen ve výši 11 468 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 18 000 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč měsíčně. Čistý příjem žalované byl ověřen z výpisu z bankovního účtu za duben a květen 2022.5. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 13. 8. 2025. O odeslání svědčí podací lístek ze dne 30. 7. 2025.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu, soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla dne 28. 4. 2025 postoupena na žalobkyni.7. Na základě provedeného dokazování soud uzavírá, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 5. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala splatit společně s poplatky a úroky v celkové výši 61 967 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 68,80 % a RPSN 102,78 %. Čistý příjem žalované byl ověřen z bankovních výpisů s tím, že žalovaná v době uzavření smlouvy byla svobodná, žila v nájmu, měla jednu vyživovací povinnost, čerpala mateřskou dovolenou a jí deklarovaný čistý měsíční příjem činil 11 468 Kč, deklarované další příjmy domácnosti činily 18 000 Kč při deklarovaných měsíčních výdajích 2 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaná byla dne 29. 7. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky s lhůtou do 13. 8. 2025, přičemž o odeslání výzvy svědčí podací lístek z 30. 7. 2025. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla ke dni 28. 4. 2025 postoupena na žalobkyni.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bydlení, má 1 vyživovací povinnost a je na mateřské dovolené. Čistý měsíční příjem žalované činí 11 468 Kč a další příjmy domácnosti činí 18 000 Kč. Výdaje žalované činí 2 000 Kč. Žalovanou poskytnuté údaje o jejím příjmu právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisů z bankovního účtu.14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.15. Právní předchůdkyně žalobkyně sice z výpisů z bankovního účtu žalované ověřila, že žalovaná dosahuje uváděného příjmu, právní předchůdkyně žalobkyně ale již rezignovala na bližší zkoumání toho, co znamenají další příjmy domácnosti, jakož i na zkoumání výdajů žalované. Pokud žalovaná uváděla, že je svobodná a bydlí v nájmu (nikoliv např. s rodiči či partnerem), není jasné, čím další příjmy domácnosti v deklarované výši 18 000 Kč měly být tvořeny. Tyto další pří