20 C 340/2025-30 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 59 049,82 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 29. 11. 2022 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 327 Kč nejpozději do 28. 11. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 9 902 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátila. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 3. 2023 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 141 Kč splatných týdně do 2. 12. 2024 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 2 150 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované zaznamenaných v úvěrové kartě.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 327 Kč v 52 splátkách splatných týdně včetně poplatku ve výši 4 972 Kč, z čehož tvoří úrok částku 2 805 Kč, poplatek za zpracování částku 1 500 Kč a poplatek za komfortní splácení částku 667 Kč. Celková dlužná částka byla ve výši 16 972 Kč, úrok 43 % ročně, RPSN 88,74 %.4. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bydlení, má 5 vyživovacích povinností, je na mateřské dovolené, její měsíční příjem činí 13 000 Kč, další příjem domácnosti činí 37 000 Kč, měsíční výdaje činí 2 500 Kč. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu za září a říjen 2022.5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 2. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 2 141 Kč v 21 splátkách splatných měsíčně včetně poplatku ve výši 24 946 Kč, z čehož tvoří úrok částku 19 282 Kč, poplatek za zpracování částku 1 500 Kč a poplatek za komfortní splácení částku 4 164 Kč. Celková dlužná částka byla ve výši 44 946 Kč, úrok 86 % ročně, RPSN 141,97 %.6. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bydlení, má 6 vyživovacích povinností, je na mateřské dovolené, její měsíční příjem činí 13 000 Kč, další příjem domácnosti činí 32 300 Kč, měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení o příjmu Úřadu práce.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora uvedených úvěrových smluv za žalovanou.8. Výzvou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 30. 7. 2025, jak soud zjistil z příslušného podacího archu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek do 13. 8. 2025.9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud pro věc nezjistil nic podstatného.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:11. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že dne 29. 11. 2022 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč dle smlouvy č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala splácet jej v 52 týdenních splátkách po 327 Kč, tedy celkem 16 972 Kč, přičemž součástí této částky byl úrok 2 805 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a poplatek za komfortní splácení 667 Kč. Úroková sazba činila 43 % ročně, RPSN 88,74 %. Při posouzení schopnosti splácet právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, že žalovaná je svobodná, žije v nájemním bydlení, má pět vyživovacích povinností, je na mateřské dovolené s vlastním měsíčním příjmem 13 000 Kč a dalším příjmem domácnosti 37 000 Kč, zatímco měsíční výdaje činily 2 500 Kč. Příjem žalované byl ověřen z výpisů z jejího bankovního účtu za září a říjen 2022.Dále soud zjistil, že na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 2. 3. 2023 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázala splácet v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, tedy celkem 44 946 Kč. Součástí této částky byl úrok ve výši 19 282 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a poplatek za komfortní splácení 4 164 Kč; úroková sazba činila 86 % ročně a RPSN 141,97 %. Při poskytnutí úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, že žalovaná je svobodná, žije v nájemním bydlení, má šest vyživovacích povinností, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 13 000 Kč, další příjem domácnosti činí 32 300 Kč a měsíční výdaje dosahují 2 000 Kč. Příjem žalované byl ověřen potvrzením o příjmu od Úřadu práce.Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovanou dne 28. 4. 2025. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalované k vrácení dlužné částky a následně žalované vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku ve výši 9 902 Kč v prvním případě, ve druhém pak částku 2 150 Kč.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:13. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české