20 C 59/2026-19 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 12 322 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . poskytla žalované úvěr na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2024 v celkové výši 8 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 11. 7. 2024 s celkovým úrokem v částce 251,51 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 3 570,49 Kč. Žalovaná nevrátila ničeho.2. Žalovaná se ve věci samé k předmětu řízení nevyjádřila.3. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 11. 6. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě, dle dodatků č. 1 a č. 2, žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové částce 8 500 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s úrokem ve výši 200 % p. a. Uvedené soud zjistil ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 6. 2024 a jejích dodatků, z výpisu z účtu a z informace Československé obchodní banky, a.s. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025, což soud zjistil z předmětné smlouvy o postoupení pohledávek. Z ostatních shora neuvedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.5. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 8 500 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované prokazatelně poskytla. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši.6. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek.7. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům8. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou jistinu dluhu. Žalobkyni nenáleží úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.9. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.10. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit žalobkyni poskytnutou peněžní částku 8 500 Kč.11. Ve zbytku (co do smluvního úroku, poplatku za poskytnutí a úroku z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 992,65 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 322 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.