27 C 394/2025-19 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok o celkem 25 366,92 Kč s příslušenstvím za nezaplacenou dodávku plynu a elektřiny ze smlouvy o sdružených službách dodávek elektřiny pro odběrné místo , adresa, a plynu ze dne 9. 11. 2023. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že na základě smluvního vztahu ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dodával žalované plyn a elektřinu do odběrného místa. Žalovaná odběr energie realizovala, avšak faktury dosud neuhradila.Ze smluv o dodávce elektřiny a o dodávce plynu soud zjistil, že se žalobce zavázal dodávat žalované do odběrného místa elektrickou energii a plyn a žalovaná se zavázala hradit za dodanou energii kupní cenu. Z daňových dokladů vystavených žalobcem (CEPR) soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za spotřebovaný plyn a elektřinu žalovanou částku. Soud dále zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Dluh za elektřinu je za období od 11. 11. 2023 do 4. 3. 2024 a za plyn od 21. 11. 2023 do 4. 1. 2024 a od 5. 1. 2024 do 7. 10. 2024.Podle § 72 odst. 1 zákona smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn vymezený množstvím a časovým průběhem a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu.Podle § 50 odst. 1, věty prvé, zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejíž základě žalovaná odebírala od žalobce plyn a elektřinu do odběrného místa a zavázala se k úhradě kupní ceny za její odběr. Žalovaná však nesplnila svoji povinnost a cenu za odebraný plyn a elektřinu neuhradila. Soud proto uložil žalované dluh uhradit se zákonnými úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 015 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 400 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) a 21 % DPH z odměny a z náhrad.Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 do 30 000 Kč 400 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje žádnou odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska množství dodané energie, místa dodání, výše dluhu, splatnosti a označení žalované strany. Tato typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.