7 C 200/2025-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , a. s., a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na základě žádosti žalovaného ze dne 24. 10. 2020, kterou banka akceptovala dopisem ze dne 27. 10. 2020, čímž došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Banka svůj smluvní závazek splnila tím, že žalovanému otevřela úvěrový účet č. , hodnota, a poskytla mu úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, využila banka svého práva a v souladu se smlouvou a příslušnými produktovými podmínkami prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni 30. 9. 2024 z důvodu prodlení se splátkou, čímž žalovaný porušil svou smluvní splátkovou povinnost. Pohledávka vzniklá z uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupena na žalobce, společnost , Jméno žalobkyně, ., která je tak v projednávané věci aktivně legitimována. Žalovaný dluží žalobci částku 35 591,07 Kč na jistině dluhu, dále částku 7 311,29 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % ročně, počítaném z jistiny úvěru od 11. 10. 2023 do 12. 5. 2025, a částku 2 938,43 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek od 1. 10. 2024 do 12. 5. 2025. Žalobce se dále domáhá zaplacení smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 35 591,07 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a rovněž zákonného úroku z prodlení z téže částky od 13. 5. 2025 do zaplacení.2. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, má soud za prokázáno, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne 27. 10. 2020. Dle této smlouvy měl žalovaný možnost čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné a obchodní podmínky.6. Z dopisu žalobkyně z 24. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky a podmíněnému odstoupení od úvěrové smlouvy.7. Dopisem žalobkyně z 30. 9. 2024 byl žalovaný vyzván k okamžité splátce celého dluhu.8. Z oznámení týkajícího se výzvy k úhradě dluhu ze dne 15. 5. 2025 se podává, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni a dle poštovního podacího archu , právnická osoba, ., byla písemnost žalovanému zaslána dne 15. 5. 2025.9. Z historie týkající se čerpání a splácení úvěru žalovaným vyplývá, že žalovaný nedodržel svoje závazky vyplývající ze smlouvy, když přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nedošlo ze strany žalovaného k vyrovnání nepovoleného čerpání na jeho účtu a žalovaný řádně a včas nesplnil dlužnou jistinu úvěru.10. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.11. Provedenými důkazy má soud za prokázáno, že žaloba je činěna po právu, žalovaný čerpal finanční prostředky, které mu byly poskytnuty právním předchůdcem pohledávky žalobkyně, nedodržel ujednání smlouvy, přes výzvy žalobkyně k nápravě se takto nestalo. Ze strany žalobkyně došlo k zesplatnění úvěru a vzhledem k tomu, že ani přes upomínky k zaplacení žalovaný na výzvy k zaplacení nereagoval, domáhá se žalobkyně po právu soudní cestou, když soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75, zák. o spotřebitelském úvěru, kdy náležitě a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného zcela splatit sjednaný úvěr.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 328 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 424 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 591,07 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud v dané souvislosti uvádí, že nedopatřením uvedl do výroku II. nesprávnou výši nákladů řízení v částce 4 872,50 Kč, přičemž tato zjevná nesprávnost bude opravena opravným usnesením.